Paradox Trumpových voličů. Jsou velmi přátelští i velmi agresivní, ukazují studie

P. Jason Rentfrow, učitel psychologie na Cambridgeské univerzitě, spolu s pěti spoluautory  prozkoumal výsledky standardizovaných psychotických testů osobnosti, na které v letech 1999 až 2010 odpovědělo celkově 1,6 milionu osob v USA. Podle jejich zjištění jsou nejčastějšími psychologickými rysy v nejvíce konzervativní republikánské oblasti USA, rozprostírající se od Montany po Michigan, přes Středozápad až po téměř celý Jih (celkem 26 států), „konvenčnost a přátelskost.“

Podle Rentfrowa jsou v této oblasti lidé méně vzdělaní, bohatí a inovativní ve srovnání s dalšími regiony USA. Vykazovaly též větší míru politického konverzatismu a příslušnosti k protestantismu. Obecně byli lidé v tomto regionu přátelští, sociální a ohleduplní, zároveň ale méně otevření.

Státy v tomto regionu se „zdají mít vyšší úrovně sociálního kapitálu a méně sociální tolerance ve srovnání se státy v jiných regionech,“ uvedl Rentforw. Jinými slovy, obyvatelé tohoto regionu mnohem více než obyvatelé jiného regionu budovaly a oplývaly silnými sociálními vazbami, zatímco ale zároveň byly mnohem méně tolerantnější vůči jiným sociálním skupinám, s kterými nechtěli přijít příliš do kontaktu.

Tento zdánlivý paradox dvou navzájem neslučitelných vlastností (přátelskost, sociálnost a ohleduplnost vs. netolerance neotevřenost), podle Renttfrowa lze vysvětlit tím, že v těchto jižních státech je velmi hluboko zakořeněná „kultura cti.“ Pokud jsou dodržovány sociální normy této kultury, každý je přátelský a šťastný. Pokud jsou však ohroženy tyto hodnoty či reputace, pak se objevují agresivní tendence mezi příslušníky této kultury – a právě to se nyní děje v případě republikánů, co volili Trumpa.

Karen Stennerová, jenž se též zabývala psychologickými rysy Trumpových voličů, dospěla k podobnému názoru. Podle ní je mnohem jednodušší být štědrý, ohleduplný a přátelský vůči své komunitě, pokud je tato komunita plná lidí stejného názoru a psychologického typu. Takové komunita pak je velmi otevřená a pozorná vůči těm, kteří patří do oné komunity, ale velmi pečlivě si hlídá, kdo k „nám“, do této komunity patří. Právě vykreslování hranic mezi „námi“ a „jimi“ určuje, jak značné budou v této komunitě autoritářské rysy.

Trumpovy voliči a Trumpovy podporovatelé

Jonathan Haidt, sociální psycholog na Stern School of Business v New Yorku, upozorňuje na to, že tyto rysy, jenž platí pro většinu republikánů, nemusí nutně platit pro voliče Trumpa. Tato souvztažnost vyplývá z toho, že tyto rysy jsou častější ve státech a regionech, které hlasovaly pro Trump. Je nicméně pravděpodobné, že lidé s těmito rysy mohli mít jako svou volbu někoho jiného než Trumpa v primárkách, ale ve všeobecných volbách hlasovali pro něj, protože v dvoupartajním systému amerických voleb lépe reprezentoval jejich názory.

Matt Motyl, politický psycholog na Illinoisské univerzitě v Chicagu, tvrdí, že navzdory populární představě, typický Trumpův volič není zuřivý, křičící bílý nacionalista a není příliš odlišný od typického voliče Rommeyho, McCaina či Bushe. Je prostě běžným republikánem.

Podle Motyla však existuje podskupina fanoušků Trumpa, „kteří jsou mimořádně hlasití v jejich nesnášenlivosti a bílém nacionalismu." Tito voliči dokázali vytvořit stereotyp běžného voliče Trumpa. Podle Motyla na tom je samozřejmě zrnko pravdy, nemělo by se ale přeceňovat.

Podle Edsalla však sílu této skupiny Trumpových voličů nejde ani podceňovat. Bylo jich dost na to, aby vybudovali tvrdou základnu Trumpových voličů, jenž dokázala protlačit Trumpa v republikánských primárkách.  Trump si to minimálně instinktivně uvědomuje a dělá vše pro to, aby právě tuto skupinu potěšil, tvrdí Edsall. V příštích volbách se ukáže, jak hodně se běžní republikáni identifikují s touto skupinou.