Referendum, které otestuje jednotu Kanady. Alberta hlasuje o možném osamostatnění

Premiérka provincie Danielle Smithová vypsala referendové hlasování pod tlakem části vlastní Konzervativní strany, avšak sama nezávislost aktivně nepodpořila. Upozornila na obrovské finanční náklady spojené s přechodným obdobím a vznikem nového státu, které by podle ekonomických odhadů dosáhly desítek až stovek miliard dolarů. Odpůrci odštěpení varovali před ekonomickým kolapsem a rozsáhlou nejistotou, přičemž tato debata spojila i politiky z opačných stran politického spektra v kampani za jednotnou zemi.

Do kampaně za setrvání v Kanadě se zapojil také kanadský premiér Mark Carney, který v Calgary a Edmontonu varoval před nebezpečnými politickými hrami a důsledky připomínajícími britský odchod z Evropské unie. Carney připomněl historické křivdy spojené s energetickou politikou federální vlády, avšak současně přislíbil nové infrastrukturní projekty včetně ropovodu směřujícího k tichomořskému pobřeží. Podle jeho slov by rozpad státu přinesl roky hluboké nestability a ztracených příležitostí pro budoucí generace.

Samotné separatistické hnutí čelí vnitřním sporům, osobním rivalitám a pochybnostem o reálnosti rychlého osamostatnění. Zatímco někteří autoři přechodových plánů označují proces za technicky bezproblémový, jiní varují, že nepromyšlený krok by Albertu na generace proměnil v nefunkční stát. Objevily se rovněž kontroverze ohledně kontaktů některých aktivistů s americkými politickými subjekty a zástupci ministerstva zahraničí USA ohledně budoucího využití nerostného bohatství a vodních zdrojů.

Významnou překážkou pro zastánce nezávislosti se stal odpor původních obyvatel, jejichž zástupci úspěšně právně napadli podobu referendové otázky u soudu. Právní argumentace opírající se o historické smlouvy podepsané s korunou před vznikem provincie vedla ke změně znění otázky a upozornila na ústavní limity snah o odtržení. Zástupci konfederace Blackfoot zdůraznili, že smlouvy představují platné dokumenty a že Alberta nemá jednostranné právo na oddělení bezohledně k dohodnutým právům domorodého obyvatelstva.

Hlasovací lístky kromě hlavní otázky o setrvání v zemi obsahují také devět dalších návrhů týkajících se sociálních programů, justičních jmenování či senátu, což vyvolalo rozporuplné kampaně volající po odmítnutí těchto doplňkových bodů. Právě propojení otázky setrvání v Kanadě s řadou kontroverzních vnitropolitických změn ještě více vyostřilo předvolební atmosféru a obavy městských samospráv z katastrofických dopadů na stabilitu regionu.