Bude mít Amerika svého Babiše? Současní politici lezou lidem na nervy

Požadavek Američanů na třetí konkurenceschopnou politickou stranu se v průběhu let průběžně měnil. Poptávka byla výrazně nízká v prvních dvou  měřeních Gallupu - v letech 2003 a 2006 - kdy poměrně málo republikánů a méně než dva ze tří nezávislých si myslelo, že by byla potřeba třetí strany. V roce 2007 a 2010 ale už si třetí stranu přálo více než 57% dotázaných Američanů.

Tato potřeba se snížila v roce 2008 a 2012. Tento pokles lze přičíst poměrně velké popularitě tehdejších prezidentských kandidátů. Naopak v roce 2016, kdy se spolu utkali naopak jedni z nejméně oblíbených prezidentských kandidátů vůbec, solidní většina Američanů, včetně 73% nezávislých, si  myslela, že je potřeba třetí velká strana.

Zatímco více než tři čtvrtiny politicky nezávislých by dalo přednost třetímu hráči v politickém systému USA, republikáni a demokraté mají poměrně rovnoměrné rozdělení mezi těmi, kdo by též uvítali další stranu a těmi, kteří považují současný systém dvou stran je přijatelný.

U republikánů si 49% myslí, že je potřeba nové třetí strany, zatímco 46% republikánských respondentů se domnívá, že není třeba novot na americké politické scéně.  U demokratů je 52% respondentů, kteří by rádi viděli třetího hráče, zatímco 45% dává přednost stávající struktuře dvou stran. Mezitím 77% nezávislých osob preferuje třetí velkou stranu, zatímco jen 17% si myslí, že demokratické a republikánské strany jsou dostačující.

Od roku 2007 tak přes různé výkyvy rostla majoritní podpora pro uvedení nové třetí strany. I když to se může zdát jako rajská hudba pro jakoukoliv politickou stranu, která by chtěla využít této poptávky, Gallup varuje, že touha po třetí straně není totéž jako touha se k ní připojit. Američané by byli potěšeni rozmanitější a živější politickou scénou, i když stále hlavně hlasovali pro kandidáty z obou majoritních stran.

Jelikož většina demokratů a republikánů vidí své domovské strany příznivě, tato nová třetí strana by zřejmě musela přitáhnout především nezávislé.  Pravděpodobně by tedy musela být centrická. Příkladem takové centrické strany je např. francouzská Republika v pohybu, která dokázala využít znechucenosti lidí s tradičními stranami a přitáhnout voliče zleva i zprava. Za takovou stranu lze do značné míry považovat i české ANO.

Dvě hlavní strany - nebo čtyři? 

Tyto zjištění korespondují s článkem Jamese Trauba pro magazín Foreign Policy. Trub argumentuje, že by se USA měly inspirovat Evropou a vytvořit prostor pro více politických stran. Ačkoliv Američané se dívali evropský politický systém jako na značně nestabilní, podle Trauba se nyní ukazuje, že údajná stabilita amerického systému je jen iluzí a uvnitř něj vládne ještě horší rozdělení než v evropské politice.

Příkladem může být republikánská strana, která je tvrdě rozdělena mezi zastánce globalizace a liberalismu a mezi obhájci tzv. národních hodnot, které naopak vidí síly globalizace jako zásadní hrozbu. Na straně demokratů panuje podobná situace rozdělení mezi těmi, kdo zastávají tzv. „progresivní“ hodnoty globálních elit a těmi, kdo zastávají více levicové, sociálnější stanovisko, jimiž chtějí osvojit onu dělnickou třídu, hlasující pro Donalda Trumpa. Ač tedy americká politická scéna je na papíře rozdělena na dvě strany, ve skutečnosti je čtyřstranná, upozorňuje Traub.

Multipartajní systém by dal těmto proudům možnost se zformovat ve vlastní stranu a dal by i pro voliče větší možnosti vybrat si tu politickou stranu ,která nejlépe odpovídá jejich touhám, myslí si Taub. V americkém politickém systému mají tyto proudy požírat svoji domovskou stranu zevnitř, což pouze vede k její nefunkčnosti, zatvrzelosti i k odcizení voličů, kteří necítí, že by je daná strana dále zastupovala.