Demokracie upadá, svět se stává nebezpečnějším místem. Objevila se pochmurná analýza

Dvanáctý rok úpadku v řadě

Freedom House tento týden zveřejnil svou každoroční zprávu o stavu demokracie ve světě a výsledky jsou pochmurné, připomínají Abramowitz a Willkie. Konstatují, že rok 2017 byl dvanáctým v řadě, kdy demokracie ve světě upadala a počet zemí, kde došlo k omezování politických práv a občanských svobod výrazně převýšil počet těch, které vykazují v daném směru zlepšení.

Situace se často zhoršuje v klíčových zemích, jakými jsou Venezuela - která bývala demokracií, ale stala se kolabující vojenskou diktaturou - či Turecko, které prezident Recep Tayyip Erdogan přeměnil z perspektivní muslimské demokracie v tyranii věznící tisíce skutečných i smyšlených opozičníků kvůli politickým obviněním, poukazují aktivisté. Odkazují také na Maďarsko a Polsko, kdysi příklady úspěšné postkomunistické transformace, které se přesunuly do tábora neliberálních zemí, kde vládu práva ohrožuje pohrdání a na svobodu tisku je nahlíženo s podezřením, stejně jako na Thajsko, kde svou roli vůdčí politické síly dále posílila armáda, a Mexiko, kde vládu práva podkopává všudypřítomná korupce.

"Tento dosavadní ústup je sám o sobě alarmující, ale ne katastrofální. Většina zemí, které v minulých letech přijaly demokracii, zůstává demokratickými i dnes," přiznávají Willkie s Abramowitzem. Dodávají, že průzkumy nadále ukazují silnou světovou podporu demokracii, a to i mezi lidmi žijícími v autoritářském zřízení, naposledy v Íránu, kteří dávají jasně najevo, že od svých vlád požadují, aby se řídily klíčovými demokratickými hodnotami, mezi něž patří svobodné volby, svoboda tisku, odpovědnost veřejných představitelů a rovnost před zákonem.

Ústup USA z role globálního vůdce, který podporuje slabý a nerozhodný závazek Trumpovy administrativy vůči dodržování demokratických hodnot na domácí půdě, vzbuzuje vážné obavy z blízké budoucnosti, deklarují Abramowitz a Willkie. Podotýkají, že s podkopáváním demokracie se svět stává nebezpečnějším místem.

Nepřátelé demokracie sílí

V praxi Trump naprosto nedbá na principy, které vytvářely základ americké role ve světě během uplynulých sedmi dekád, a jeho bojovný slogan "Amerika na prvním místě" přibližuje USA zpět k nebezpečnému flirtování s izolacionismem z období před druhou světovou válkou, uvádějí aktivisté. Konstatují, že Trump sice správě zmiňuje lidská práva při kritice hrstky zemí, jakými jsou Írán, Kuba a Venezuela, ale zároveň obecně vykazuje velký obdiv vůči vládcům silné ruky a autokratům, nadále skládá poklony ruskému prezidentu Vladimiru Putinovi, brutálnímu diktátorovi potlačujícímu oponenty a usilujícímu o narušování demokracie ve Spojených státech i Evropě, či filipínskému prezidentu Rodrogovvi Dutertemu, jehož boj proti drogám nabyl podobu mimosoudních poprav.    

"Další obavy vzbuzuje mlčení administrativy ohledně obnovených represí v Číně - jakýkoliv nezávislý názor na citlivé otázky je (v zemi) nyní tvrdě trestán," pokračují Abramowitz a Willkie. Poukazují, že internet, který původně usnadňoval rozvoj nezávislé občanské společnosti, se v Číně změnil v nástroj státní kontroly a Peking naznačuje, že hodlá pokračovat v rozvoji represivního systému skrze zavádění nejnovějších sledovacích technologií a umělé inteligence, které již začal sdílet s dalšími režimy, a proto se dá očekávat i uvolnění dalších inovací na export.  

Pohrdání Trumpovy administrativy standardy demokratické vlády v USA dále podrývá americké zájmy v zahraničí a pokud vláda Spojených států porušuje vlastní etické normy, těžko uspěje při kázání o transparentnosti jiným zemím, soudí aktivisté. Připomínají, že Trump odmítá ověřitelná fakta, zuřivě útočí na soudy a média a očividně odsuzuje muslimy i další menšiny na základě jejich vyznání či etnicity, a tak může stěží důvěryhodně tlačit na ostatní státy, aby ukončily šíření dezinformací a respektovaly práva svých obyvatel.  

Existuje značná kontroverze ohledně moudrosti, oprávněnosti a efektivity jistých amerických zahraničněpolitických iniciativ z uplynulých let, připouštějí Willkie s Abramovitzem. Od konce druhé světové války však USA podle jejich názoru byly oprávněně považovány za předního ochránce demokracie ve světě a byť některé americké administrativy byly idealističtější, zatímco jiné spíše realističtější, všichni pováleční prezidenti přesto uznávali, že Spojené státy se dlouhodobě musí identifikovat s globálním osudem svobody.   

"Přístup Trumpovy administrativy znamená opuštění poválečného politického konsensu, že hodnotám i národním zájmům Spojených států nejlépe slouží oddanost tomuto principu," kritizují aktivisté. Varují, že nepřátelé demokracie sílí spolu s tím, jak se americká vláda stahuje z boje, a není zdaleka jisté, jak se svobodomyslní lidé ve světě vypořádají s novými hrozbami, když největší protagonista demokracie zůstane stát stranou.