Konec svobody a demokracie? Neuvědomujeme si, co se děje, varuje profesor

Nepodlehnout uspokojení

„Je (Trump) pouhým prostořekým demagogem, nebo je formujícím se autokratem hodlajícím udeřit na základy republikánského zřízení,“ ptá se expert. Poukazuje, že ti, kteří mají obavy, že Trump rozvrací základní svobody a uspořádání, které je udržuje, bývají často odmítáni jako alarmisté nechápající pevnost brzd a protivah a dalších pojistek.

Dle této argumentace se Trump uchyluje k ohrožování svobody Američanů pouze kvůli tomu, že ti nedostatečné oceňují jeho „genialitu“ a celý tento americký experiment, vysvětluje Doinne. Souhlasí, že většina práv v USA zůstává nedotčena a navzdory prezidentovým útokům nadále panuje například svoboda slova a tisku. „Koneckonců, píšu tento komentář a vy si ho můžete přečíst – a nesouhlasit s ním, pokud chcete,“ deklaruje odborník.

Navíc, opozice má dobrou příležitost v nadcházejících volbách do Kongresu ovládnout alespoň jednu z jeho komor a soudci nejvyššího soudu zablokovali mnohé z nejkontroverznějších Trumpových kroků, například odebíraní dětí nelegálním migrantům, připomíná politolog. Dodává, že to je nutné ocenit, ale v úvodu zmíněná varování Levitského a Ziblatta jsou důležitá právě proto, že občané v republikánských demokraciích snadno podléhají uspokojení.

Předně, účinnost často zmiňovaných brzd a protivah závisí na ochotě zákonodárné a soudní moci zachovat loajalitu vůči systému a upřednostnit jej před stranickou disciplínou, připomíná Doinne závěr své knihy Jedna země pro Trumpovi. Varuje, že v Kongresu ovládaném Republikánskou stranu se ovšem děje opak a vyjma hrstky na okraji republikánská většina Trumpovy excesy toleruje a minimalizuje rozhořčení nad jeho jednáním.

„Když Trump odebral bývalému řediteli CIA Johnu Brennanovi bezpečnostní prověrku v odvetě za Brennanovu kritiku své osoby, odpověď většiny republikánů byla žalostná,“ píše expert. Konstatuje, že Trumpovy kroky přitom představují mnohem větší zneužívání prezidentských pravomocí, než na jaké si republikáni trpce stěžovali během prezidentství Baracka Obamy.

Pravda není pravda

Trump se snaží přímo zastrašovat své kritiky a zasahuje do legitimního vyšetřování, deklaruje politolog s otázkou, proč republikánský předseda Sněmovny reprezentantů Paul Ryan k tomuto mlčí. Když Trump minulý měsíc poprvé hrozil, že svým kritikům odebere bezpečnostní prověrky, Ryan jeho prohlášení zlehčoval a tvrdil, že prezident „pouze provokuje lidi“, připomíná Doinne. Dodává, že ani poté, co se ukázalo, že šéf Bílého domu neprovokoval, žádná silná odpověď od představitelů Republikánské strany nepřišla.

Již dlouho předtím, než se Trump rozhodl kandidovat na prezidenta, byli republikáni ochotní měnit pravidla hry, pokud se jim to hodilo, kritizuje politolog. Za příklad dává agresivní snahy odradit lidi od účasti ve volbách či pokusy zablokovat i pouhé slyšení Merricka Garlanda, kterým chtěl Barack Obama nahradit soudce nejvyššího soudu Antonina Scaliu.

„Seznam zlověstných znamení pokračuje,“ varuje odborník. Připomíná Trumpem oživovanou Stalinovu frázi o „nepřátelích lidu“, kterou prezident vztahuje na svobodná média, dále prezidentovo odvolávání úředníků, kteří se odhodlali poukázat na pochybné jednání -například ředitele FBI Jamese Comeyho -, Trumpovo časté vychvalování zahraničních despotů, jeho mimořádně útočnou rétoriku vůči oponentům či neochotu šéfá Bílého domu držet se tradičních postupů při vyvracení potenciálního střetu zájmů své osoby i své rodiny.

Trump také přijal zvyk autoritářů a z lhaní učinil běžný aspekt svého vládnutí zhmotňující se v neskutečném výroku bývalého starosty New Yorku Rudolpha Giulianiho „pravda není pravda“, poukazuje Doinne. Zdůrazňuje, že toto není běžná praxe, ale i tak americká politika běží, jako by se nic nedělo a Američané si pod Trumpem zvykli na jednání, které by ještě nedávno znamenalo konec kariéry jakéhokoliv politika.

Víme, jak vypadají vojenské převraty, ale pomalý rozvrat pravidel, norem a očekávání, na který upozorňují Levitsky a Ziblatt, může být mnohem zákeřnější, protože lidé si ani neuvědomí, k čemu vlastně dochází, varuje závěrem politolog.