Facka odpůrcům Trumpa. Sociolog poukázal na pozoruhodné souvislosti

Více znepokojení než uspokojení

"Ne tak rychle," deklaruje sociolog. Přiznává přitom, že existují důvody, aby demokraté slavili, protože navzdory podstatným strukturálním nevýhodám a složitému rozložení sil v senátu dosáhli dobrého výsledku, mnoho zastupitelských sborů jednotlivých států "zmodralo" a strana získala také poty guvernérů v některých klíčových státech. Demokraté tedy mohou podle Gharbiho slavit, avšak zároveň by je volební výsledky měli více znepokojovat než uspokojovat.

Volební účast byla mnohem vyšší než v roce 2014, k čemuž však přispěli voliči obou stran, tedy i Trumpovi příznivci, kteří ukázali svou sílu a výrazně omezili očekávanou "modrou vlnu", poukazuje akademik. Dodává, že republikáni ztratili kontrolu nad sněmovnou, avšak slabost demokratů je nadále patrná.

Očekávalo se, že republikáni ztratí podstatný počet křesel i bez ohledu na postoj voličů vůči Trumpovi, vysvětluje odborník. Konstatuje, že republikáni obhajující své mandáty byli v horším postavení než demokraté, jelikož ve státech, kde v prezidentských volbách zvítězila Hillary Clintonová, obhajovalo křeslo dvakrát tolik republikánů, než kolik demokratů obhajovalo mandáty ve státech, kde zvítězil Trump.

Ve srovnáni s demokraty také křeslo neobhajoval více než dvojnásobek republikánů - 36 z nich se o znovuzvolení neucházelo, jelikož odcházejí z politiky nebo usilují o jinou funkci, přičemž další 7 rezignovalo či se vzdalo mandátu ještě před volbami, podotýká Gharbi. Doplňuje, že republikáni tak obhajovali 43 křesel, aniž by těžili z prověřeného kandidáta, zatímco v senátu takto obhajovali jen tři, resp. čtyři mandáty.

"Přesto se demokratům podařilo překvapivě vyhrát jen pár těchto otevřených soubojů," pokračuje sociolog. Poukazuje, že ve většině případů byli zvoleni noví republikáni, kteří jsou blíže Trumpovi než jejich předchůdci, takže Trump ve skutečnosti utužil kontrolu nad svou stranou, když většina jeho nejhlasitějších kritiků odstoupila, neprošla primárkami či nedokázala obhájit mandát.

Naproti tomu prakticky všichni demokratičtí senátoři, kteří hlasovali proti jmenování Bretta Kavanaughe soudcem Nejvyššího soudu, byli ve státech, kde v roce 2016 zvítězil Trump, poraženi republikánskými protikandidáty, připomíná expert. Konstatuje, že z historického hlediska demokraté zaznamenali v prvním kole souboje s Trumpem průměrný výsledek.

Trumpovi šance? 8:1

Od americké občanské války nastaly pouze dva případy, kdy poté, co se v Bílém domě vystřídaly strany, nepřišla v následujících volbách do Kongresu strana nového prezidenta o většinu ve sněmovně reprezentantů, zdůrazňuje odborník. Vysvětluje, že tomu bylo v roce 1934 za Franklina D. Roosevelta v průběhu velké hospodářské krize a v roce 2002 za George W. Bushe po útocích z 11. září.

Při započtení těchto výjimek ztratila průměrně vládnoucí strana 35 křesel ve sněmovně reprezentantů, bez nich pak 41, vypočítává Gharbi. Deklaruje, že Trump si v obou případech vedl při zachovávání svého vlivu v této parlamentní komoře lépe než jeho dva demokratičtí předchůdci, Bill Clinton a Barack Obama, kteří v prvních volbách do Kongresu po svém zvolení přišli o kontrolu nad oběma komorami, přičemž Obama zaznamenal nejhorší porážku za 62 let.     

"Nejenže Trump utrpěl menší ztráty než Obama či Clinton ve sněmovně, (ale) jeho strana posílí v senátu," píše akademik. Nepovažuje to za překvapení, jelikož okolnosti byly pro opozici nepříznivé, jak již bývá historickým zvykem - mezi lety 1862 a 2014 prezidentova strana posílila v senát v prvních volbách do Kongresu v 56% případů, oslabila v 37% a pouze jednou zcela prohrála.

Jinými slovy, volby se nejeví jako naprosté odmítnutí Trumpa, jejich výsledek není vůbec mimořádný, odhlédneme-li od skutečnosti, že je zcela normální, deklaruje Gharbi. Soudí, že prakticky vše, co Trump říká a dělá je natolik nepřijatelné, že se stává obtížným aplikovat na něj nějaké historické zákonitosti.

Kontext letošních voleb byl mimořádný, a proto se může zdát nepřesvědčivé, že výsledky jsou naprosto běžné, připouští sociolog. Zmiňuje Trumpovu historicky nízkou popularitu, zapálenost jeho opozice, bezprecedentní míru politické polarizace, blížící se karavanu migrantů, masovou střelbu v synagoze krátce před volbami, probíhající Muellerovo vyšetřování a množství dalších skandálů. " (Volby) zajisté musí něco znamenat, ne?" píše expert.

Volby jsou však ve skutečnosti složitou společenskou událostí a je těžké určit, co znamenají, jak byly důležité a v jakém smyslu, konstatuje Gharbi s poznámkou, že stále probíhají debaty o tom, proč byl v roce 2016 zvolen Trump. Dodává, že o letošních volbách víme pouze to, že jejich výsledek byl v souladu s normou pro stranu nového prezidenta v prvních volbách do Kongresu, což by mělo demokraty hluboce znepokojovat, protože pokud by prezidentské volby proběhly podobně v souladu s historickými modely, Trump má šanci na znovuzvolení 8:1.

Trumpovy první volby do Kongresu se velmi podobají těm, které prožila jiná "filmová hvězda", z níž se stala klíčová politická figura, Ronald Reagan, poukazuje sociolog. Připomíná, že ten v roce 1982 ztratil ve sněmovně reprezentantů 26 křesel, ale o jeden mandát posílil v senátu a také čelil rozdělenému Kongresu. Ačkoliv Reaganova podpora během prvních voleb do Kongresu byla nízká, okolo 40%, o dva roky později byl drtivou většinou znovu zvolen, uzavírá akademik.