Nervozita stoupá. Starmer čelí po drtivé volební porážce Labouristické strany rostoucímu tlaku na rezignaci

Volební mapa Spojeného království prošla zásadní proměnou. Tradiční systém dvou velkých stran byl narušen nástupem pravicově populistické strany Reform UK pod vedením Nigela Farage, která získala nejvíce hlasů. Výrazně posílili také Zelení a nacionalistické strany usilující o nezávislost Walesu a Skotska. Labouristé, konzervativci a liberální demokraté se ocitli v těsném závěsu až za těmito vyzyvateli.

Uvnitř Labouristické strany narůstá panika. Ačkoliv národní volby do parlamentu ve Westminsteru čekají zemi až za tři roky, stále více poslanců žádá, aby Starmer oznámil harmonogram svého odchodu. Například poslankyně Debbie Abrahamsová prohlásila, že premiér musí „upřednostnit zájmy země“ a jeho setrvání v úřadu odhaduje už jen na měsíce. Podle kritiků je Starmer příliš politicky poškozen na to, aby dokázal nepříznivý trend zvrátit.

Premiér se však odmítá vzdát a v článku pro deník Guardian přiznal, že výsledky jsou sice tvrdé, ale nehodlá kvůli nim měnit politický kurz směrem doleva ani doprava. Chce se soustředit na budování širokého politického hnutí. Na pomoc si přizval i zkušené postavy britské politiky, Gordona Browna a Harriet Harmanovou, aby mu pomohli situaci stabilizovat.

Hledání případného nástupce komplikuje vnitřní situace ve straně. Jako nejvhodnější kandidát se mnoha labouristům jeví starosta Manchesteru Andy Burnham, ten však aktuálně není poslancem parlamentu. Aby mohl kandidovat na premiéra, musel by nejprve vyhrát doplňovací volby do Dolní sněmovny. Současní ministři, jako Wes Streeting nebo Angela Raynerová, zatím Starmera veřejně podporují.

Kritika Starmerovy vlády se soustředí především na četné přešlapy a politické obraty, které zastínily jeho dílčí úspěchy na mezinárodním poli, včetně jednání s Donaldem Trumpem. Část strany varuje, že Starmer nedokáže efektivně čelit ani „ekopopulismu“ Zelených pod vedením Zacka Polanského, ani tlaku Reform UK.

Zastánci setrvání Keira Starmera v úřadu naopak argumentují odstrašujícím příkladem Konzervativní strany. Ta v letech 2016 až 2022 vystřídala čtyři premiéry, což voliči nakonec tvrdě potrestali. Mimochodem ani konzervativci pod vedením nové lídryně Kemi Badenochové v těchto volbách neuspěli a ztratili přes 500 mandátů. Britská politická scéna tak zůstává po „super-čtvrtku“ v nevídaném pohybu a nejistotě.