Hrozí NATO rozpad? Bývalý generální tajemník vystoupil s rázným varováním

Rasmussenovo prohlášení reaguje především na rostoucí pochybnosti o závazcích Spojených států vůči článku 5 o kolektivní obraně. Podle něj kroky prezidenta Trumpa vyvolaly u evropských spojenců nejistotu, která vyžaduje radikální změnu strategického myšlení. Evropané se podle něj musí postavit na vlastní nohy a být schopni bránit svůj kontinent nezávisle na Washingtonu.

Navrhovaný model by fungoval jako formalizovaná „koalice ochotných“. Rasmussen navrhuje, aby se do nového svazku mohly zapojit pouze ty země, které splní přísná kritéria, zejména pak výdaje na obranu ve výši pěti procent HDP. Členové by si vzájemně poskytovali záruky podobné těm v NATO, ovšem s tím rozdílem, že žádný stát by neměl mít možnost zablokovat zahájení vojenské operace. Počítá se také s mechanismem pro vyloučení členů, kteří přestanou podmínky splňovat.

NATO by i nadále zůstalo základním kamenem obrany, především díky americkému jadernému deštníku, ale konvenční ochranu by si měli zajistit sami Evropané. Rasmussen zdůraznil, že je nutné masivně navýšit výrobu zbraní a munice. V tomto ohledu vidí klíčovou roli Ukrajiny, kterou označil za nezbytnou baštu proti Rusku. Vyzdvihl také rychlost, s jakou ukrajinský průmysl vyvíjí moderní vybavení.

Tento obrat je u Rasmussena, který byl dlouhá léta zastáncem silné transatlantické vazby, velmi výrazný. Sám přiznal, že přehodnocení vztahu k USA pro něj bylo velmi bolestivé, neboť Spojené státy vždy považoval za přirozeného lídra svobodného světa. Evropa se však podle něj musí zbavit závislosti na „silných mužích“ současné politiky, ať už jde o Trumpa, Putina nebo Si Ťin-pchinga.

Model, na kterém Evropa dlouhá léta stavěla, podle Rasmussena definitivně skončil. Kontinent již nemůže těžit z levných energií z Ruska, levného zboží z Číny a „levné“ bezpečnosti zajišťované Spojenými státy. Bývalý šéf NATO nyní v Berlíně jedná o politické podpoře pro svůj plán a doufá, že se vedení této iniciativy ujmou lídři Německa, Francie, Británie a Itálie. Zatím však konkrétní přísliby od politických špiček neobdržel.