Konec americké hegemonie ve světě? Politolog naznačil, kdo nahradí USA

Čína roste dvakrát rychleji než USA

Zakaria odkazuje na tvrzení indického investora Ruchira Sharmy, že světová ekonomika vypadá, jakoby USA byly na vrcholu. Americké akcie v uplynulém desetiletí drtily ty ostatní a tento trend pokračuje, připomíná politolog. Poukazuje však, že stávající ekonomické zotavení je druhým nejdelším v historii, a obrat se proto blíží.

Stoupají úrokové sazby, růst zisků firem zpomaluje, zatímco deficit amerického státního rozpočtu se zvyšuje, uvádí komentátor. Podotýká, že i americký prezident Donald Trump si zřejmě uvědomuje možnost hospodářského poklesu, a připravuje se na něj, například skrze kritiku Federální banky za zvyšování úrokových sazeb.  

"Existují ale širší strukturální skutečnosti, které se rovněž projevují," pokračuje politolog. Vysvětluje, že USA sice nadále převyšují ostatní vyspělé ekonomiky, ale pokračuje vzestup dalších zemí a Čína, druhá největší ekonomika světa, roste dvojnásobnou rychlostí než Spojené státy.

Před pětadvaceti lety Čína přispívala do celkového objemu světové ekonomiky 2%, zatímco dnes to je 15% a tento poměr se neustále zvyšuje, přičemž Čína se pyšní i devíti z dvaceti nejcennějších světových technologických firem, konstatuje Zakaria. Dodává, že tato ekonomická realita má geopolitický dopad.

Čína je největším obchodním partnerem zemí latinské Ameriky, Afriky a Asie, což zakládá její vliv, deklaruje politolog. Podotýká, že projekt Nové hedvábné stezky má ostatně rozšířit vliv Pekingu nejen v Asii, jelikož nevytváří pouze trh, ale také spojenecké a vazalské vazby, v důsledku čehož Čína ovládla například Jihočínské moře způsobem, kterému nedokázaly čelit a zabránit Obamova ani Trumpova administrativa.   

Politici po celém světě dnes mluví o ústupu USA z globální scény a poukazují, že začal již před Trumpem, zdůrazňuje Zakaria. Vysvětluje, že trend bývá považován za důsledky války v Iráku, které dopadly na administrativy George W. Bushe, Baracka Obamy i Donalda Trumpa a ačkoliv poslední uvedená je bojovná, především v otázkách obchodu, je rovněž v zajetí mentality "pevnost Amerika", která usiluje o menší angažmá ve světě, politické i ekonomické.

Svět nebude lepší

"Zahraniční politici také poukazují na to, že Spojené státy budou pravděpodobně stále více brzdit obavy o jejich rostoucí rozpočet," pokračuje komentátor. Odkazuje na zprávu listu Financial Times, že americkou vládu nyní stojí státní dluh 1,4 miliardy dolarů denně, což je desetinásobek toho, co druhou průmyslově vyspělou zemi v tomto žebříčku.

Jak rostou úrokové sazby a stále více Američanů se dostává do věku, kdy mají nárok na sociální benefity a lékařskou péči, federální vláda nemůže financovat moc jiných věcí, domnívá se politolog. Odkazuje na názor novináře Ezry Kleina, že americká vláda je "pojišťovacím konglomerátem chráněným velkou, čekající armádou", který považuje za stále pravdivější.

Americký ústup neučiní svět lepším, ale chaotičtějším a horším, varuje Zakaria. Jako příklad uvádí dnešní Blízký východ, kde rezignace Washingtonu na tradiční roli regionálního prostředníka, který udržuje vztahy se všemi stranami a snaží se nastolit jistou míru stability, pouze podnítila soupeření o vliv mezi Íránem, Tureckem a Saúdskou Arábií. Tím, že USA jednoduše podřídily svou politiku Rijádu, povzbudily saúdské bezohledné chování, což vyústilo v nejhorší humanitární krizi světa - válku v Jemenu, kde se 12 milionů lidí nachází na hranici hladomoru.

V době, kdy jsou síly chaosu na vzestupu a USA jsou skutečně omezené v tom, co mohou na mezinárodní scéně činit, by bylo nejmoudřejší strategií posílit mezinárodní instituce a normy, které Spojené státy nastolily po druhé světové válce s cílem udržet určitou stabilitu a zachovat i šířit americké zájmy a hodnoty, domnívá se komentátor. Dodává, že nejchytřejším způsobem, jak zadržet Čínu, není zadržování přímé, ale spíše jemné, které přiměje Peking zachovat svou závislost na mezinárodním společenství.

"Čína si toto uvědomuje a velmi se snaží osvobodit z mnohostranných skupin, preferuje bilaterální dohody se zeměmi, v nichž vždy převýší vyjednávajícího partnera," uvádí politolog. Připomíná, že Trumpovu administrativu přitom charakterizuje především odpor k jakémukoliv multilateralismu a jak se svět stává chaotičtějším, síly, které by mohly nastolit řád, naopak erodují, jak bývá zvykem. Čína tak jednoduše tiše vyčkává a vybírá si zisky, deklaruje Zakaria.