Dárek pro Putina? Profesor poukázal na závažný rozpor

Trump říká přesný opak

Trumpova administrativa vede vůči Rusku tvrdou politiku a McFaul ji v tomto ohledu v zásadě podporuje. Dodává však, že to neplatí o americkém prezidentovi, který v posledních dvou letech dává jasně najevo, že s postojem svého týmu vůči Moskvě nesouhlasí.

Národně bezpečnostní strategie Trumpovy administrativy bez okolků přiznává, že Čína a Rusko bojují proti moci, vlivu a zájmům USA a pokoušejí se oslabit jejich bezpečnost a prosperitu, poukazuje profesor. Zdůrazňuje, že Trump nikdy takový pohled nepodpořil, říká přesný opak a opakovaně naznačuje, že chce být přítelem svého ruského protějšku Vladimira Putina a že vycházet dobře s Ruskem není na škodu.

"Poté, co Putin v roce 2014 napadl Ukrajinu a anektoval Krym, Obamova administrativa navýšila vojenské investice v Evropě a tlačila na značné posílení potenciálu NATO, včetně rozmístění nových jednotek blíže ruským hranicím," pokračuje McFaul. Dodává, že Trumpova administrativa tuto politiku podpořila a rozšířila, ačkoliv sám Trump NATO uráží, kritizuje a oslabuje a nedávno se objevila zpráva, že šéf Bílého domu dokonce pohrozil ochodem USA z aliance.

Podobné zprávy označuje politolog za dárek pro Putina, jelikož oslabují důvěryhodnost, na které je založen odstrašující efekt NATO. Trumpova administrativa podle profesora sice správně pokračuje v Obamově politice sankcí vůči ruským představitelům a společnostem v reakci na Putinovo agresivní jednání, ale Trump tyto sankce nikdy nepodpořil a při podpisu příslušného zákona dával najevo svou nechuť.

Trumpův tým pak z ničeho nic vyzval k uvolnění sankcí proti firmám ruského oligarchy Olega Děripasky, ačkoliv Putin své chování nikterak nezměnil, kritizuje McFaul. Připomíná, že loni v listopadu naopak Rusko zadrželo v mezinárodních vodách dvě desítky ukrajinských námořníků, což Trumpova administrativa oprávněně označila za zločinný akt, ale šéf Bílého domu pouze konstatoval, že ze záležitosti nemá vůbec radost a nelíbí se mu, "co se děje v obou směrech".

"V obou směrech? Jakoby Ukrajinci nesli podíl na tomto zločinu?" píše politolog. Dodává, že Trump dosud nepodnikl žádnou veřejnou akci k osvobození zadržených.

Trumpova administrativa se také snaží zadržovat vliv Ruska na Blízkém východě a vytváří maximální tlak na nejdůležitějšího ruského spojence v regionu, na Írán, uvádí profesor. Podotýká, že Trump naopak oznámil svůj záměr stáhnout americké vojáky ze Sýrie, což je přesně to, co Putin a jeho íránští spojenci chtějí.

Bezprecedentní situace

Americké tajné služby i zvláštní vyšetřovatel Robert Mueller zveřejnili množství důkazů, že ruská vláda během prezidentských voleb v roce 2016 porušila americkou suverenitu, což na rozdíl od Trumpa připouštějí i vysocí představitelé jeho administrativy, připomíná McFaul. Kritizuje, že Trump loni v létě nevyužil skvělou příležitost prokázat tvrdý přístup v této otázce na tiskové konferenci v Helsinkách, kde stál Putin po jeho boku, a místo toho prohlásil, že nemá důvod nevěřit verzi ruského prezidenta, který jakékoliv angažmá své země popřel.    

Na tomto setkání Putin vyprávěl Trumpovi a následně celému světu "bláznivou pohádku" o desítce bývalých amerických vládních představitelů, kteří údajně pomáhali prát v Rusku špinavé peníze, aby je následně použili k financování kampaně Hillary Clintonové, konstatuje McFaul, kterého Putin mezi tyto představitele zařadil a následně Trumpa požádal o možnost tyto osoby vyslechnout, což šéf Bílého domu označil za "úžasný návrh".

"Představitelé Trumpovy administrativy příležitostně - ale ne tak často jak by měli - kritizují represivní Putinova opatření v Rusku," pokračuje politolog. Připomíná, že sám Trump o potřebě hájit lidská práva v této zemi neřekl ani slovo a naopak opakovaně stavěl na roveň americké a ruské chování ve světě - pod tlakem, aby Putina zkritizoval, například prohlásil, že Spojené státy mají také "mnoho zabijáků" a položil otázku, zda si někdo skutečně myslí, že USA jsou "tak nevinné".  

Trump souzní s Putinem i v méně důležitých záležitostech pro americké národní zájmy a v souladu s tezemi ruského prezidenta obhajuje sovětskou invazi do Afghánistánu nebo vyjadřuje obavy, že Černá Hora by mohla vyvolat třetí světovou válku, konstatuje McFaul. Pokládá otázku, proč prezident USA opakuje výklad svého ruského protějšku.

Profesor si nevzpomíná na případ podobně velké propasti mezi politikou amerického prezidenta a jeho administrativy, ať už vůči Rusku či jiné zemi. "Je to bezprecedentní. Důležitá otázka proto nezní, který americký prezident byl tvrdší vůči Rusku, ale proč náš stávající prezident zašel tak daleko v distancování se od politiky své vlastní vlády vůči Rusku," uzavírá bývalý velvyslanec.