Islámský extremismus nahání hrůzu i samotným muslimům, potvrdil průzkum

Skupiny jako je teroristická síť Al-Káida, libanonský Hizballáh, islamisté z Boko Haram působící v Nigérii, ale i palestinské radikální hnutí Hamas, které nyní ovládá Pásmo Gazy, zároveň mezi lidmi ztrácejí podporu, ukázal průzkum. Institut ho prováděl od 10. dubna do 25. května (tedy ještě před současnou ofenzivou militantů z Islámského státu v Iráku) ve 14 státech a dotazoval se více než 14.200 respondentů.

V Libanonu, který sousedí se Sýrii, uvedlo 92 procent dotazovaných ze sunnitských, šíitských i křesťanských komunit, že se obává islámského extremismu.

"V Asii mají z islámského extremismu obavy velké většiny dotazovaných v Bangladéši (69 procent), Pákistánu (66 procent) a Malajsii (63 procent)," stojí ve zprávě ústavu Pew Research Center. Například ale v Indonésii, kde žije nejvíce muslimů na světě, místní obyvatelé tyto obavy převážně nesdílejí. Strach z radikálů vyjádřilo jen 40 procent respondentů, uvedla s odkazem na průzkum agentura AFP.

V Nigérii se 79 procent obyvatel vyslovilo proti aktivitám islamistických milic Boko Haram, které stojí za mnohými krvavými útoky z poslední doby a rovněž za únosem více než 200 školaček. Militantní hnutí Taliban odsoudilo 59 procent Pákistánců.

Pod označením politický islám rozumíme politická hnutí v islámském světě, vzniklá ve 20. století, jejichž přední osobnosti dokázaly vyvinout svébytnou politickou doktrínu, islamismus. Můžeme jej považovat za soudobou politickou ideologii, jež zažívá v islámském světě posledních 20–30 let dynamický rozvoj a poutá pozornost badatelů, politiků i médií. Je třeba neslučovat islamismus jako politickou ideologii, s islámem, který je náboženstvím více než jedné miliardy lidí na tomto světě.

Psali jsme: Mezi džihádisty z ISIL je obávaný radikál z Čečenska, má jediný cíl  

Zde je otázkou, zda za „politický" nemůžeme označit islám jako celek, tj. zda islamismus není jen prostým pokračováním staleté tradice islámských nábožensko-politických hnutí. Islám totiž nezná křesťanské rozlišení světské a církevní moci. Důvodů je několik. Jako hlavní důvod bychom mohli označit fakt, že islám nezná ani instituci církve. Jeho duchovní nejsou součástí nějaké formální instituce, jak je tomu u jejich křesťanských protějšků.

Islám nemá formálně žádné kněžstvo. Neodděluje oficiálně církev od společnosti, právě tak jako neodděluje církev od státu. Na rozdíl od jiných civilizací, o kterých se to tvrdí, nemá islám u náboženského ani u politického dvora žádné exemplární centrum, které by člověku vytyčovalo nějaký ideál.

Druhým důvodem je odlišný historický vývoj v prvních staletích existence křesťanství a islámu. Zatímco křesťanství bylo po dlouhou dobu od svého vzniku pronásledovanou sektou těch nejchudších vrstev, obklopenou bohatstvím vyspělé antické civilizace Říma, tak islám bezprostředně po svém vzniku zažívá dramatický vzestup.

Islamismus je politickou ideologií, která nabízí alternativní cestu pro muslimské země, v nichž selhaly pokusy o více či méně levicovou, liberální či konzervativní cestu rozvoje. Tímto programem je reislamizace nebo, jinak řečeno, návrat k islámu časů proroka Muhammada a prvních čtyř chalífů, prostřednictvím nastolení „islámského řádu" (nizám islámí). Avšak politickým islámem jsou často označovány i myšlenkové proudy, aktivní v muslimském světě, které se od islamismu v mnoha směrech liší, třebaže jejich cíl je podobný (islámský řád).

Tyto proudy bychom mohli shrnout do označení tradicionalistický fundamentalismus. Ten, na rozdíl od islamismu, není moderní politickou ideologií, ač v mnoha případech se za něj považuje, a stejně tak v mnoha případech jeho prvky ovlivňují hnutí, které za islamistické můžeme považovat. Jeho ideovou podstatou je náboženská a myšlenková rigidita a tmářství, často spojené s katastrofální ekonomickou a společenskou zaostalostí. Jako příklad rozdílů mezi islamismem a tradicionalistickým fundamentalismem lze uvést jejich přistup k moderním technologiím a k ženám. Zatímco islamisté jsou velice agilní ve využívání moderních západních technologií ve prospěch svého boje proti kulturnímu a mocenskému vlivu Západu, tak tradicionalističtí fundamentalisté se jednoduše snaží technické novinky západní provenience zakázat a vymýtit, čímž společnosti pod svojí kontrolou úspěšně vedou do středověku, informuje globalpolitics.cz.

V otázce postavení žen se sice oba proudy shodnou na nutnosti zahalování a „islámského chování a vzhledu" žen, nicméně zatímco islamisté zdůrazňují nutnost vzdělaní a participace žen ve veřejném životě, tak postoj tradicionalistů můžeme nazvat nepokrytým útlakem a ponižováním. Typickými reprezentanty tradicionalis­tického fundamentalismu je afghánské hnutí Taliban či somálské milice Svazu islámských soudů.