Extremisté posilují, tvrdí politolog. Rozebral proč a volá po obraně demokracie

Odpověď, která ovlivní budoucnost demokracie

Problém je zjevně spojen s bývalým americkým prezidentem Donaldem Trumpem, ale podle politologa je zároveň hlubší. "Stávající republikánské složení v Kongresu zahrnuje lidi, kteří trvají na tom, že volby z roku 2020 byly ukradeny, mají vazby na násilné extremistické skupiny, vezou se na antisemitismu a v minulosti propagovali ideologie QAnon," píše Zakaria. Dodává, že na úrovni jednotlivých amerických států je situace ještě horší.

Republikáni hlavního proudu tyto hlasy dlouhé roky tolerovali, konstatuje autor komentáře. Táže se, zda strana konečně dokáže najít způsob, jak je dostat pod kontrolu. Odpověď podle něj může výrazně ovlivnit budoucnost americké demokracie.

Zakaria odkazuje na práci Konzervativní strany a zrození demokracie jiného politologa, Daniela Ziblatta z Harvardské univerzity, která objasnila jeden z důvodů, proč v první polovině 20. století zůstala Velká Británie demokracií a Německo se přiklonilo k nacismu - britská konzervativní strana dokázala disciplinovat extremisty, přestože od počátku století čelila hrozbě antidemokratických elementů ve svých řadách, především severoirským radikálům.

Silná a hierarchizovaná konzervativní strana, ale nakonec zvládla tyto frakce zkrotit a stabilizovat britskou demokracii, nastiňuje politolog. Připomíná, že hlavní konzervativní síla v Německu - Německá národně lidová strana (DNVP) - byla naopak slabá, špatně organizovaná a závislá na pomoci dalších skupin, což otevřelo cestu pro nacionalistu Alfreda Hugenberga, obdobu stávajícího magnáta Ruperta Murdocha, který využil své mediální impérium a obchodní konexe k ovládnutí strany a pokusu posunout ji více doprava.     

Vnitřní boje však DNVP oslabily a mnoho jejích voličů se začalo poohlížet po krajně pravicových alternativách, například nacistické straně, parafrázuje Ziblattovy závěry Zakaria. Dodává, že Hugenberg se následně spojil s Adolfem Hitlerem v domnění, že tím získá rozhodující kontrolu nad konzervativním hnutím, a zbytek je známá historie.

"Nesrovnávám extrémní republikány a nacisty. Argumentuji, že pokud strany ztrácí schopnost hlídat své extremisty, poškodí to nejen samotnou stranu, ale také demokracii," pokračuje politolog. Varuje, že extremismus již pronikl do značné části dnešní Republikánské strany.

Zakaria odkazuje na průzkumy American Enterprise Institute, podle kterých 56 % republikánů věří, že "tradiční americký způsob života" mizí tak rychle, že může být nutná jeho záchrana silou, přičemž dalších 39 % podporuje ještě silnější názor, že za situace, kdy zvolení politici nedokážou chránit Ameriku, tak musí činit sami lidé, třeba i násilnými prostředku.

Nebezpečný experiment

To nejsou názory slučitelné s demokracií, deklaruje autor komentáře. Obává se, že Republikánská strana ztrácí kontrolu nad silami, které dlouho podporovala, a to od 80. let minulého století, jak ve své knize Mrtvá pravice připustil i David Frum, někdejší speechwriter prezidenta George W. Bushe.

V 80. letech američtí konzervativci věřili, že poprvé od dob prezidenta Franklina Roosevelta drží pevně moc a mohou anulovat dopady demokratické politiky Nového údělu a Velké společnosti, soudí Zakaria. Domnívá se, že republikánští politici ale rychle zjistili, že veřejnost je silně proti, a tak se spokojili s lhaním vlastním voličům, což ovšem vedlo k tomu, že stranu postupem času ovládl stále více frustrovaný dav.

Jako příklad dává politolog snahy o zablokování federálního rozpočtu v polovině 90. let a v roce 2013 - zatímco první byla řízena stranickým ústředím a předsedou republikánského kongresmanského klubu Newtem Gingrichem, druhá vycházela z požadavku radikálů z Tea Party a ačkoliv ji předseda dolní komory, republikán John Boehner nakonec podpořil, byl radikály stejně přinucen z funkce odejít.

"V roce 2016 se Republikánská strana nedokázala spojit k porážce a zapuzení Trumpa," píše Zakaria. Důvod vidí v tom, že stranická hierarchie pozbyla vlivu, další prezidentští uchazeči jako Ted Cruz a Marco Rubio nadbíhali Trumpovým příznivcům, aby si je nerozhněvali, a tak Trumpa odsoudilo jen několik republikánů, například Mitt Romney, kterých ale bylo málo a navíc vystoupili pozdě.

Americké politické strany jsou dnes nebezpečně slabé, míní autor komentáře. Připomíná, že dříve vybíraly prezidentské kandidáty a před svou volbu postavily veřejnost, zatímco nyní jsou to primárně voliči - často radikálnější než stranické vedení -, kdo si nárokuje tuto klíčovou funkci. V minulosti strany pevně ovládaly financování volebních kampaní, ale v současnosti, díky četným rozhodnutím Nejvyššího soudu, mají mnohem větší finanční vliv vnější skupiny, dodává politolog.

Tato situace brání Republikánské straně ve zkrocení svých nejradikálnějších elementů a přestože si někteří myslí, že k tomu mohou vést volební propady, nesmíme zapomínat, že Trump sice loni prohrál, ale pro jiné republikány nebyl rok 2020 špatný, konstatuje Zakaria. Poukazuje, že strana těsně přišla o většinu v Kongresu, avšak v jednotlivých státech si vedla dobře, byť nezřídka díky omezování možnosti volit a účelovému překreslování volebních obvodů.

Evropské strany nebyly zatím uchváceny radikálními silami, protože mají silnější vnitřní strukturu, ale i tak oslabují, uvádí politolog. Podotýká, že všudypřítomný je také trend decentralizace médií, v jehož důsledku je stále těžší extrémní hlasy izolovat. "Posouváme se do světa, kde mají demokracie stále méně a méně strážců. Pokud si to neuvědomíme, nastupujeme nový a nebezpečný experiment s vládnutím," uzavírá Zakaria.