Velký obrat v americké politice? Trump není žádnou odchylkou, varuje profesor

Nová dělící linie

Původní reakce byla v souladu s obecnými zásadami internacionalistického přístupu definovaného předsunutým americkým angažmá, který je ve Washingtonu upřednostňován při formulování politiky, tudíž Trumpa kritizovala, připomíná profesor. Dodává, že ve chvíli, kdy se ukázalo, že republikánští voliči na prvotní teze o „zradě Kurdů“ příliš neslyší, debata se přesunula k tomu, jaký kurz je nejvhodnější pro zájmy USA.

Rezoluce Sněmovny reprezentantů z 16. října Trumpovo rozhodnutí odsoudila, přičemž ji nepodpořilo 60 republikánů, které rozhodně nelze plošně ředit ke konzervativcům prosazujícím strategickou zdrženlivost a odmítajícím intervence, upozorňuje Gvosdev. Deklaruje, že sice převládlo tvrzení o kapitulaci amerického vedení, ale protiargument prezidenta, který se tázal, proč se USA v Sýrii angažují, začal nabírat na síle.

„To je díky tomu, že syrská otázka vytvořila dělící linie mezi republikány-internacionalisty a republikány-nacionalisty,“ pokračuje politolog. Vysvětluje, že po většinu post-studenoválečné éry byla tato linie víceméně potlačena představou, že silné americké angažmá v zahraničí posiluje zemi a domácí prosperitu.

Gvosdev odkazuje na zmíněného profesora Duecka, který uvádí, že Trump tento předpoklad přetvořil a zbořil, když v Republikánské straně nalezl a vyzdvihl nová štěpící témata - například začal zpochybňovat mantru, že pro mír a bezpečnost ve Spojených státech je nezbytné zajišťovat mír a bezpečnost jinde ve světě a že USA musí být připraveny do tohoto cíle silně investovat.

Republikánští internacionalisté možná vycházejí z premisy, že předsunuté angažmá v zahraničí je základ pro mír a bezpečnost v USA, ale republikánští nacionalisté tíhnou k posuzování hrozeb a výzev případ od případu, uvádí odborník. Podotýká, že klíčovou součástí Trumpovy vize je představa, že stávající mezinárodní vojenské a obchodní smlouvy jsou pro Spojené státy příliš nákladné a je třeba je pozměnit opačným směrem.

„Tato otevřenost změně – charakterizovaná specifickým stylem vedení administrativy k náhlým, převratným, odvážným a dokonce impulzivním krokům – by neměla být odtržena od faktu, že v Republikánské straně existuje volání po změně či dokonce opuštění stávajících smluv, pokud nevypadají, že podporují a brání americké zájmy, zpravidla definované materiálně a ekonomicky, nikoliv ideologicky či humanitárně,“ píše Gvosdev.

Žádná krátkodobá anomálie

Především ve Washingtonu existuje tendence pohlížet na Trumpovu administrativu jako na nešťastnou odchylku v americké zahraniční politice, která brzy odezní, uvádí profesor. Poukazuje, že toto vnímání se mění, například na každoročním věhlasném Mnichovském bezpečnostním fóru, kde v roce 2017 znělo, že Trump do funkce „doroste“ a vrátí se ke známé politice, o rok později ještě rezonovala myšlenka, že prezident je obklopen schopnými lidmi, kteří udrží dosavadní kurz, zatímco letos již převládala pouze naděje, že pomoc se snad blíží.

Jak ale varuje Dueck, představa, že americká zahraniční a vojenská politika se vrátí do starých pořádků, je pouhé chlácholení, upozorňuje Gvosdev, který s tímto názorem souhlasí. Konstatuje, že mezi Američany napříč politickým spektrem podle posledních analýz převládá pocit, že angažmá Spojených států v mezinárodním systému se musí změnit a znovu se zaměřit na to, jak americká zahraniční politika souvisí s problémy běžných Američanů.

Panuje také známé podezření, že suverenita a rozhodovací pravomoc Spojených států byla předána orgánům, které nemohou američtí voliči kontrolovat, vysvětluje politolog. Dodává, že trumpistická témata jako revize mezí volného obchodu a amerických zahraničních závazků tak rezonují jak u politiků, kteří usilují o nominaci Demokratické strany na prezidentskou kandidaturu ve volbách v roce 2020, tak u možné Trumpovy republikánské vyzývatelky Nikki Haleyové.

„Američané nikdy nebudou izolacionisté, protože americká bezpečnost a prosperita závisí na americké interakci se zbytkem světa,“ domnívá se expert. Vysvětluje, že na pozadí kroků Trumpovy administrativy se spor vede nad otázkou, jak hluboká má tato interakce být a jak má vypadat.