Jak funguje ruská propaganda: Co si přeje Moskva, aby si svět myslel?

Američané slyšeli poslední rok mnohé o tom, že se Rusové snaží ovlivnit veřejné mínění ve Spojených státech a že k tomu využívají různé manipulativní techniky, zejména prostřednictvím sociálních sítí. Co to ale ve skutečnosti znamená?

Aby pomohla osvětlit tento problém, nedávno představila Alianci pro zajištění demokracie Hamilton 68 interaktivní panel, který zobrazuje výstupy „Ruských vlivových operací na Twitteru“ (RIOT). Panel je výsledkem výzkumné spolupráce, která zahrnuje J. Bergera, Clinta Wattse, Aarona Weisburda, Jonathona Morgana a německý Marshallův fond.

Berger pro server Politico píše, že síť ruských operací má vytvářet dojem, že západní společnosti jsou v úpadku, prošpikované zločinností, chaosem a konspirací. Rusko má působit jako stát plný síly a integrity. Ruskem protěžované zprávy se částečně skládají z těch, které mají originální obsah a jsou doplněné textem dalších lidí, kteří jim dávají punc zpochybnění demokracie. Rusko a jeho spojenci jsou vykreslováni jako ti, kteří nekonají žádné špatné věci.

RIOT představuje komplexní záležitost. Vlivové operace jsou velmi nenápadné a činěné lidmi, kteří jsou těžko dohádatelní. Tito lidé často stojí za nějakým twitterovým účtem, kdy kromě proruské Russia Today a Sputniku šíří zkreslené informace dalších asi 600 uživatelů.

Tyto zprávy jsou nebezpečné zejména proto, že je následně sdílí tisíce uživatelů Facebooku, Twitteru, Youtube a dalších sítí. Panel shrnuje tři základní typy zpráv, které Moskva šíří.

Prvním typem jsou takové zprávy, které tvoří přímo Rusko, druhým takové, u nichž je původ neznámý a třetím ty, které tvoří třetí strana, která nemá formální napojení na Rusko, ale řídí se podobnými prioritami jako v případě prvního a druhého typu. Většina tzv. fake-news spadá do první a třetí kategorie. Ruští vydavatelé jsou ve velkém procentu přímými zaměstnanci Kremlu, ostatní jsou na něj nějakým způsobem napojeni.

Jaká jsou ale hlavní témata, která se RIOT snaží prosadit ve světovém mínění? V první řadě jde o proruský obsah a proruský étos.  Sem lze zařadit i článek „Putinův rybářský výlet: Jak ruský vůdce chytil obří štiku“ nebo „Nové „plánované“ protiruské sankce pomohou Spojeným státům jako monopolu světové energetiky“. Internet také nedávno zaplavila zpráva o facebookovém statusu režiséra Olivera Stonea, který napsal, že USA vedou prostřednictvím sankcí válku proti Rusku „pod falešnou vlajkou“. Články ze Sputniku často zdůrazňovaly negativní roli organizace Hamiltona 68, ale i vojenskou spolupráci Ruska s Íránem a Čínou.

Jedny z nejsdílnějších příspěvků tvoří třetí strany, které nejsou přímo napojené na Rusko, ale významně s ním sympatizují. Velmi sdílen byl článek Daily Mailu z roku 2016 o vykonstruovaném obvinění vůči Julianovi Assangemu. Server Truthout zase v roce 2015 psal o tom, že Američané rozpoutali syrskou občanskou válku, jako zdroj server uváděl WikiLeaks.

„Je důležité znovu poznamenat, že nejsme přesvědčeni, že Rusko je odpovědné za vytváření nebo formování tohoto obsahu, s výjimkou případných sdílení odkazů na tyto stránky,“ říká výzkumník J. Berger. Rusko takový obsah sdílí z pochopitelných důvodů. Ruské struktury si také přímo libují v konspiračních teoriích, které ospravedlňují syrský režim a další ruské spojence.

Kromě proruského obsahu dané struktury hojně šíří některá stanoviska krajně pravicové scény.  Momentálně je oblíbené sdílet zprávu televize Russia Today o záplavě migrantů, která se valí do Španělska. Populární jsou zprávy o tom, že německá vláda potlačuje tamní tisk, který nemůže psát objektivně o zločinech migrantů. Tyto klikací články jsou jen jakýmsi vrcholkem ledovce. Na svých vlastních stránkách a postupuje Russia Today a Sputnik poměrně pečlivě ve svém flirtování s krajní pravicí a dávají značný prostor i krajní levici. Ve Spojených státech se krajní pravice soustředí na produkci informací s antiimigrantským nádechem či tématikou bílé nadvlády.

V Německu se ruská síť zaměřuje na šíření falešných zpráv o kriminalitě utečenců, a to jak prostřednictvím článků, tak prostřednictvím příspěvků na anonymních twitterových účtech. Chuťovkou jsou i konspirační teorie o židovském finančníkovi George Sorosovi.

První výzkum panelu ukázal, že ať už se na síti RIOT podílí profesionální trollové, boti či ti, kteří svým zprávám skutečně věří, jejich působení ovlivní jen relativně málo lidí. Vliv tak musí šířit pomocí sdílení, vzájemným komentováním a lajkováním. Otázka je, jak moc efektivní tito trollové jsou. Mnozí z nás, kteří se setkávají s tímto obsahem na sociálních médiích, mohou tento obsah poslat přátelům či spolužákům, kteří si sdílejí myšlenky, že demokracie je „rozbitá“ a rozmanitost je nebezpečná. Někteří tomu skutečně uvěří a zprávy šíří. Někteří lidé otevřeně obdivují Vladimira Putina a ruské politiky.

Panel Hamilton 68 a další podobné snahy prý nemají za cíl říkat lidem, co si mají myslet, chtějí jen poukázat na taktiku šíření ruského vlivu. „Lidé mají právo vědět, když se je někdo snaží manipulovat. Tím, že se o tom bude mluvit, pomůžeme lidem pochopit původ daných informací, které konzumují," dodává Berger.