Kim se svými generály chystá globální agresi? Odborník má jasno

Zvrácená existenční volba

Největším problémem není podle akademika počet obětí hypotetické války, ale dopady současného amerického vedení pro pozici USA ve světě. Toto ostatně nepřímo naznačil i jihokorejský prezident Mun Če-in v reakci na poslední úspěšný test severokorejské rakety, když prohlásil, že je třeba zvrátit situaci, kdy KLDR hrozí jadernými zbraněmi a Spojené státy zvažují preventivní úder, uvádí Rothkopf. Připomíná, že v momentě, kdy by se očekávalo, že Jižní Korea se co nejvíce upne k USA, její prezident namísto toho zvažuje, jak čelit americkému postupu.

"Takové řeči sílí spolu s primární Trumpovou reakcí na (severokorejský) odpal: usilováním o čínský zásah, který by na Pchjongjang vyvinul tlak," pokračuje odborník. Konstatuje, že ačkoliv se riziko války může zdát velké, zřejmě zvítězí zdraví rozum a vlastní zájmy, jak tomu ostatně v mezinárodních vztazích bývá, i když je šokující upínat se nikoliv k Washingtonu, ale k dalším aktérům tohoto dramatu - včetně Pchjongjangu a Pekingu - coby ke zdrojům řešení krize.

Abychom pochopili, co bude dál, je třeba porovnat racionální důvody motivující severokorejský jaderný program, zdůrazňuje expert. Vysvětluje, že Kim Čong-unovi a jeho generálům nejde o globální agresi, protože vědí, že nasazení jejich zbraní by znamenalo konec KLDR. Spíše tak chtějí vstoupit do jaderného klubu, aby zmenšili pravděpodobnost vnějšího útoku na zemi či zahraničního úsilí o svržení Kimova režimu, poukazuje Rothkopf. Dodává, že zisk zbraní hromadného ničení je pro Severní Koreu zvrácenou existenční volbou.

Kim si uvědomuje, že žádná země, ani ta chrlící "oheň a zlobu", nemá sílu sebrat mu jeho zbraně - vojenská síla totiž není realistickou možností, deklaruje akademik. Soudí, že každý scénář útoku na KLDR by přinesl hrozivé oběti v Jižní Koreji, navíc Spojené státy téměř jistě nepodstoupí riziko, že bude zničeno jedno či více amerických velkoměst.

"Ekonomický tlak také nebude fungovat - severokorejský stát ukázal totální nezájem o utrpení svých obyvatel," píše Rothkopf. Dodává, že Čína - největší severokorejský obchodní partner - nemá zájem tlačit svého souseda k celkovému kolapsu, který by mohl vyvolat nepokoje na společných hranicích a oslabit užitečného spojence.

Tři východiska krize

Duel mezi Pchjongjangem a Washingtonem tak může mít podle experta tři realistická východiska: Prvním je náhodná válka, jejíž dopady by byly natolik ničivé, že je třeba se jí vyhnout za každou cenu. Druhým je časově neomezené pokračování a růst severokorejského jaderného programu. Třetí pak představuje možnost, že se Kimův režim podaří přesvědčit k zmrazení tohoto programu, Spojené státy se uchýlí k zadržování hrozby - podobně jako v případě Sovětského svazu - a budou trpělivě čekat na vnitřní kolaps tamního systému.

Zadržování a trpělivost považuje Rothkopf za nejpravděpodobnější vyústění, jelikož se za něj staví Čína i Rusko. Zatímco Trump si myslí, že tak činí, aby Americe pomohly, ve skutečnosti jim jde o to, aby se USA kvůli takovému řešení částečně vzdaly své moci, varuje odborník. Dodává, že ač je Čína pro dosažení dohody klíčová, není americkým partnerem a její zájmy se od těch amerických liší.

"Spolu se Severokorejci mají Číňané největší vliv na tuto situaci a zřejmě z vyjednání získají nejvíc, pokud nebudou USA velmi šikovné," poukazuje akademik. Připomíná, že to pochopitelně vyžaduje fungující a kvalitně obsazené ministerstvo zahraniční, kterým Spojené státy momentálně nedisponují, jelikož ho Trumpova administrativa zdecimovala.     

Nakonec, i kdyby pochybná povaha a nedostatečné dovednosti Trumpa nepřivodily smrt Američanů v konfliktu s KLDR, kroky jeho administrativy z dlouhodobého hlediska povedou k oslabení americké pozice v Asii i jinde, obává se odborník. Připomíná, že již dnes Spojeným státům jejich spojenci důvěřují méně a jednou se možná podíváme na rok 2017, přičemž neuvidíme jen ohromný strach vzbuzovaný slovy neústupného amerického prezidenta, ale také rozklad světového řádu a první velkou mezinárodní krizi od konce druhé světové války, v níž USA nebyly nejvlivnějším aktérem.