Učebnice zeměpisu se přepíšou. Co se stalo na Novém Zélandu?

Zmíněné ostrovy byly po generace nazývány Severní ostrov a Jižní ostrov. Pod těmito názvy se také objevovaly na mapách. Dnes novozélandský ministr informací Maurice Williamson oznámil, že tato označení získávají s platností od příštího týdne oficiální status.

Stejný status budou mít alternativní maorská jména ostrovů. Severní ostrov ponese název Te Ika-a-Maui, tedy Ryba Mauiho. Jižní ostrov se bude jmenovat Te Waipounamu, tedy Nefritové vody. Právě na Jižním ostrově jsou totiž naleziště tohoto drahokamu.

Patrně nejdůležitější okamžik v novozélandských dějinách se stal 6. února roku 1840, kdy byla uzavřena dohoda mezi britským královstvím a téměř pěti sty maorskými náčelníky. Tato smlouva slibovala Maorům naprostou vládu nad jejich půdou, pokud se vzdají suverenity ve prospěch království. 

Potíž však tkvěla v překladu této smlouvy. Maorové nemají pro četná slova ze smlouvy vlastní výraz, takže oba dokumenty jsou v podstatě dvě různé smlouvy, jimž obě strany rozuměli rozdílně. Např. anglická verze říká že: „Koruna si ponechává předkupní právo na maorskou půdu". Vláda si tak chtěla zajistit možnost levně vykupovat půdu od Maorů a následně ji dráž prodat novým usedlíkům, napsal server orbion.cz.

V praxi to znamenalo, že Maorům není povoleno prodávat půdu nikomu jinému než vládě a i kdyby o ni vláda neměla zájem, nesmí ji dále prodat. Maorové to chápali tak, že se text vztahuje k tradici „hokonga" = „nákup a prodej". To mělo celkem logický následek - války o půdu mezi přistěhovalci (pakehy) a Maory.

Maoři však nebyli příliš sjednocení, a tak britská koruna systematicky půdu zabírala a zabírala. Po konci války tomuto trendu napomáhal i zákon o osídlování Nového Zélandu, kdy byla půda zcizována hlavně díky právním trikům a úředním kličkám.  Kolem roku 1860 osadníci získávají početní převahu nad Maory. Jejich počet se během dvaceti let zvýšil z 60 tisíc na téměř půl milionu. Ze záznamů lze číst, že v roce 1896 se snížil počet Maorů díky zavlečeným nemocem a chudobě na pouhých 40 tisíc – z původního počtu 110 tisíc.