Vietnamské ženy často pracují v zahraničí, o domácnost se starají muži

Dvojí povinnosti jsou pro Vieta samozřejmostí, stejně jako pro celou řadu jeho sousedů. Vesnici Vu Hoi ležící 120 kilometrů na jih od Hanoje už během posledních 15 let opustily stovky žen. Kvůli lépe placené práci odešly na Tchaj-wan, do Japonska nebo Jižní Koreje, odkud domů posílají prostředky.

"Není to nic zvláštního," komentuje Viet to, že má na starost domácnost. "Obětuju se, aby moje děti mohly mít lepší život." Výdělek jeho ženy pokryje školné na univerzitě pro dvě děti. Umožnil mu také založit si vedle domu dílnu na výrobu nábytku.

Odchodem žen za prací se Vietnam připojuje k trendu, který lze pozorovat v dalších asijských zemích jako je Indonésie, Filipíny nebo Srí Lanka. V nich totiž ženy tvoří nejméně dvě třetiny pracovních migrantů, kteří odcházejí do zahraničí. Ve Vietnamu byl tento podíl u žen na úrovni jedné třetiny, ukazují data OSN z roku 2011.

Tím, že v cizině pracují jako služebné nebo ošetřovatelky, si ženy vydělají mnohem více než muži zaměstnaní ve stavebnictví nebo na farmě. Trend se podle odborníků odrazil i v ohromném počtu "otců-pečovatelů". Stalo se tak často v zemích, kde byly v minulosti jasně definované rodové role v oblasti domácích prací a výchovy dětí. Jejich změna ale možná podle některých vede k sociálním problémům ve Vietnamu.

Místní média Vu Hoi popisují jako vesnici, kde řada opuštěných otců sahá po alkoholu a drogách, nebo využívá služeb prostitutek. Otcové z této vesnice i sousední Vu Tien potvrdili, že se tak v několika případech stalo. Místní tisk to ale podle nich zveličuje. Většina mužů se ochotně postará o podporu rodiny. Někteří přiznali, že výzvou pro ně bylo vaření.

Existuje jen několik málo obsáhlejších studií o fenoménu otců-pečovatelů a vědci uvádějí, že sociální a psychologické dopady ženské pracovní migrace na asijskou společnosti zůstávají spíše nejasné.