Současná Čína stále více evokuje Maovu éru, varuje politolog

Vzorec čínského jednání

Spojené státy mohou být rozdělené v mnoha oblastech, avšak jedna, kde panuje shoda, přežívá a sílí, konstatuje Zakaria. Označuje za ni obavy z Číny.

"Číňané nám snědí oběd," cituje politolog slova amerického prezidenta Joe Bidena. Dodává, že republikánský senátor Josh Hawley zase prohlásil, že Čína směřuje k dosažení svého cíle, tedy světové dominance, zatímco experti varují před čínskou iniciativou Nové hedvábné stezky a vakcinační diplomacií, které mohou podpořit "měkkou sílu" Pekingu.

Autor komentáře doporučuje podívat se na fakta. Vyzdvihuje, že čínské tajnosti a manipulace ohledně původu nového koronaviru posílily volání po pečlivém vyšetřování, k němuž se nyní přidal i Biden. Doplňuje, že namísto toho, aby byl transparentní a přivítal mezinárodní snahu zjistit, co bylo špatně, Peking jedná defenzivně a obstrukčně, čímž podporuje podezíravost a konspirační teorie.

To je však součástí čínského vzorce, deklaruje Zakaria. Poukazuje, že minulý týden zkrachovala ambiciózní smlouva o obchodu a investicích mezi Čínou a EU, a to především kvůli přehnaným reakcím Pekingu na to, že Evropa se sice v březnu nepřipojila k Washingtonu a dění v čínské provincii Sin-ťiang neoznačila za genocidu, ale uvalila dílčí sankce na čtyři tamní činitele a bezpečnostní úřad.

Politolog soudí, že Čína svou reakcí překvapila všechny, když uvalila rozsáhlé sankce na celý evropský výbor pro politiku a bezpečnost, podvýbor Evropského parlamentu pro lidská práva, pětici europoslanců a akademiky, kteří Čínu zkoumají, v důsledku čehož EU od dohody odstoupila. 

"Nebo si vezměme čínské vztahy s Austrálií, jedním z jejích hlavních obchodních partnerů," pokračuje Zakaria. Nastiňuje, že Canberra sice začala být vůči Číně v otázkách obchodu a lidských práv asertivnější, vždy ale usilovala o konstruktivní vztahy. Loni však vyzvala k nezávislému vyšetření původu nového koronaviru, na což Peking reagoval doslova hystericky, poukazuje autor komentáře. Připomíná, že na Austrálii uvalil všemožné obchodní restrikce a čínská ambasáda vydala seznam 14 prohřešků, kterými Canberra údajně "otravuje vzájemné vztahy".

Čína mimo jiné požadovala, aby australská média přestala psát o zemi negativně, konstatuje politolog. Doplňuje, že australská vláda v reakci minulý měsíc rozhodla, že zruší svou účast v projektu Nové hedvábné cesty.

Vlastní góly Pekingu

Jako další příklad uvádí Zakaria čínské vztahy s Indií, které loni vyústily ve vojenské střety na zhruba 160 čtverečních kilometrech podél himálajské hranice obou zemí. V důsledku toho Indie přehodnocuje svou dosavadní zdrženlivost přidat se k protičínské koalici, zakázala mnoho čínských mobilních aplikací, vyloučila čínské formy z budování sítě 5G a loni se připojila k námořnictvům Spojených států, Austrálie a Japonska na cvičení, které bylo největší za poslední roky, shrnuje autor komentáře.

Také Tchj-wan, Japonsko a země Jihočínského moře mají vlastní zkušenosti s čínskými agresivními vojenskými hlídkami a dalšími formami zastrašování, které má prosadit zájmy Pekingu, uvádí politolog. Deklaruje, že stávající čínská zahraniční politika je velmi vzdálená trpělivému, dlouhodobému a umírněnému přístupu z éry Teng Sioa-pchinga, kdy bylo hlavním cílem zajistit zemi raketový hospodářský vzestup, který neznepokojí jiné země a nevyvolá jejich protireakci.

Čeng Pi-ťien, poradce bývalého čínského prezidenta Chu Ťin-tchaa, přišel s pojmem "poklidný vzestup", kterým charakterizoval aspirace a strategii Číny, ale nyní se čínští diplomaté uchylují ke konfliktům a urážkám v rámci strategie "vlčího válečníka", připomíná Zakaria. Za překvapivé na ni považuje to, že vyústila v několik "vlastních gólů" a vede mnohé země k opatřením, kterým chtěl Peking dlouhodobě zabránit.

"Jsou zde také vážné dopady na (čínský) globální obraz, což výrazně snižuje (čínskou) měkkou sílu," píše politolog. Poukazuje, že počet Američanů, kteří Čínu vnímají negativně, se mezi lety 2017 a 2020 zvýšil ze 47 na 73 %, přičemž nejde o ojedinělý vývoj - v Kanadě počet lidí podhlížejících na Čínu kriticky vzrostl ze 40 na 73 %, v Británii z 37 na 74 %, v Austrálii ze 32 na 81 %, v Jižní Koreji ze 61 na 75 % a ve Švédsku ze 49 na 85 %. 

Pokud v mezinárodním dění nyní existuje velké téma, je to vzestup veřejné nevraživosti vůči Číně, vyzdvihuje autor komentáře. Považuje to za důsledek toho, že současný čínský prezident Si Ťin-pching změnil vnitřní i zahraniční politiku země, upevnil moc komunistické strany i sebe samotného, utužil kontrolu nad ekonomikou a v posledních měsících omezuje její nejvíce inovativní součásti, tedy technologický sektor, zatímco podporuje ty méně produktivní, tedy státní podniky.

Si také vede bojovnou, nepředvídatelnou a často emotivní zahraniční politiku, čímž ničí těžce vydobytou reputaci Číny coby chytrého, stabilního a produktivního aktéra na světové scéně, shrnuje Zakaria. Situace mu evokuje éru Mao Ce-tunga, která se vyznačovala centralizovanou politikou a agresivní zahraniční politikou a pro Čínu neskončila příliš dobře.