Bahno, písek, sutiny. Proč může pátrání po pohřešovaných po povodních v Texasu trvat měsíce?

Záchranáři – často na kolenou a s minimálním vybavením – se doslova probíjejí dvoupatrovými hromadami rozlámaných stromů a nánosů. Podle kapitána Maxe McQuarrieho z vodního záchranného týmu z Virginia Beach bude pátrání trvat týdny, možná měsíce. „Musíme být pomalí, systematičtí a důkladní,“ prohlásil.

Mnoho rodin stále čeká na zprávy o svých blízkých. Jiní už vědí, že jejich milovaní se stali jedněmi ze 130 obětí povodně. Podle šerifa okresu Kerr, Larryho Leithy, bylo k 5. červenci nalezeno 27 těl, z toho devět dětí.

Přes tisíc profesionálů i tisíce dobrovolníků ze všech koutů Spojených států se podílí na nepřetržitém pátrání. Týmy pracují ve dvanáctihodinových směnách od sedmi ráno do sedmi večer s jedinou pauzou na oběd. Jídlo pro záchranáře zajišťují organizace jako World Central Kitchen nebo Mercy Chefs.

Dobrovolníci si často sáhnou na dno. Michael Guyer, který se do hledání zapojil minulý týden, popsal emocionálně vyčerpávající zkušenost. „Hodiny kopete, nacházíte jen bahno a kamení. Pak se dozvíte, že na tom samém místě někdo později našel těla. A vy si říkáte: Kéž bych kopal víc, kéž bych měl psy, lepší vybavení...“

Hledání komplikuje i počasí. Přívalové deště přinutily úřady na několik dní evakuovat dobrovolníky z okolí řeky kvůli riziku dalších povodní. Místní úřady stále vyzývají veřejnost, aby se k řece nepřibližovala – voda je rychlá, znečištěná a plná trosek.

Jedním z problémových míst je přetékající jezero Nimitz, které komplikuje pátrání kvůli nízké viditelnosti pod hladinou. Úřady zvažují jeho částečné vypuštění, ale varují, že by to mohlo způsobit nové komplikace kvůli nasycené půdě v okolí.

Na pevnině se záchranáři potýkají s masivními nánosy sutin na soukromých pozemcích. Každý takový „smetiště“ musí být před odvozem pečlivě prohledáno profesionálním týmem. Úřady rovněž varují místní obyvatele, aby nezkoušeli hromady spalovat – mohou v nich být těla obětí.

Území pátrání je rozděleno do mřížky. Každá sekce je podrobně zaznamenávána – kolikrát byla prohledána, jakými prostředky, jaký byl stav vody. McQuarrieho tým pokrývá desetimílový úsek kolem města Kerrville, rozdělený na části označené písmeny od Alfa po Lima.

Nejproblematičtější oblastí je „suck pile“ – obrovská hromada kamení, bahna a trosek, vysoká místy až osm stop, která vznikla „absolutní silou přírody“, jak řekl jeden ze záchranářů. Její délka dosahuje 200 yardů.

Při pátrání hrají klíčovou roli psí jednotky. Práce v terénu je často „naslepo“, bez jakékoliv viditelnosti, jak přiznal Dale Hammon, zkušený potápěč ze skupiny 300 Justice Road. Podle záchranářů je pátrání řízeno systémem tří fází – primární průzkum, následný návrat na vybraná místa a poté cílené prohledávání s pomocí psů a těžké techniky.

Záchranáři musí balancovat mezi efektivitou a vlastní bezpečností. „Musíme se ujistit, že každý z nás se vrátí domů a zároveň pokrýt každý centimetr oblasti,“ vysvětluje McQuarrie.

Podle generála ve výslužbě Russela L. Honorého, který vedl obnovu po hurikánu Katrina, se s podobnými tragédiemi musí počítat s tím nejhorším. „Budeme nacházet ostatky ještě měsíce, možná roky,“ varoval.

Texas se tak i týdny po katastrofě ocitá v režimu záchranných operací. Naděje na nalezení přeživších je mizivá, ale odhodlání záchranářů a dobrovolníků zůstává neotřesitelné.