Turecko má další problém, bude potřebovat pomoc ze zahraničí

Krize tureckého zemědělství

Jak server připomíná, zemědělský chov se poprvé do velké krize propadl před čtyřmi lety. Tehdy se skutečnou krizi podařilo zažehnat zvýšením importu ovcí z Francie, který pokryl nedostatek masa a udržel tak ceny ve snesitelných mezích.

Tento sektor se ale z krize od té doby nikdy opravdu nevzpamatoval a nedostatky dovoz pokrýval i nadále. V květnu například vláda schválila import více než 500 tisíc kusů dobytka, mezi kterými byli poprvé také bizoni.

Server ale varuje, že se problémy neomezují pouze na chov dobytka. Dovozem je nyní pokrýván například i nedostatek obilí. Kvůli nedostatečné vládní podpoře stovky tisíc farmářů opouští svá pole, která nyní leží ladem. Podle Ibrahima Yetkina, předsedy Tureckého sdružení zemědělců, byly takto opuštěny a ztraceny miliony hektarů zemědělské půdy.

Přesun zemědělství do zahraničí

Server vysvětluje, že vláda dlouhodobě poskytovala mnohem více peněz na import než na podporu domácí produkce. Zemědělský průmysl v zemi je tak na pokraji zhroucení.

Vláda se proto rozhodla změnit svůj přístup a krom importu se rozhodla posílit zemědělství pronajímáním úrodné půdy v zahraničí. Podle tureckého ministra zemědělství Faruka Celika to vláda považuje za prioritu a hodlá v tomto směru podnikat významné kroky.

Server podotýká, že ačkoliv vláda tuto strategii zahájila v roce 2013, když si na 99 let pronajala zemědělské pozemky v Súdánu, turecký soukromý sektor se kvůli nedostatečné vládní podpoře doma na zahraničí obrátil již mnohem dříve. Státy, ve kterých si pozemky pronajímá, zahrnují například Etiopii, Madagaskar, Mali, Mosambik, Rumunsko, Makedonii, Argentinu, USA, Pákistán, Malajsii a již zmíněný Súdán.

Plán plný chyb?

Tento postup se ale setkal i s celou řadou kritiky. Jeho odpůrci argumentují, že by se s problémy mělo bojovat spíše větším financováním místních farmářů, což by navíc také podpořilo export. Místo toho nyní bude Turecko platit za pronájem zahraniční zemědělské půdy i za import produktů.

Mezi kritiky patří i Ozden Gungor, předseda Turecké komory zemědělských inženýrů. Ten například upozorňuje, že za posledních 12 let odešlo 600 tisíc tureckých farmářů, kterých je tak nyní v zemi pouze 2,2 milionů.

„45 % rozpočtu Evropské unie jde na podporu zemědělství, ale v Turecku jsou to pouhé 2 %,“ zlobil se Gungor. Upozorňuje také, že pronájem úrodné půdy v zemích, kde převládá hladomor, vyhání lidi z jejich půdy, která je často jejich jediným zdrojem obživy, přičemž následně jsou plodiny na ní vypěstované exportovány do zahraničí, které si půdu pronajímá.

S odkazem na údaje Světové obchodní organizace varuje, že například v Libérii hladem trpí 58 % obyvatel, ale veškerá zemědělská půda je pronajata do zahraničí. V Mosambiku je pronajímáno 29 % úrodné půdy. Půdu v zahraničí si celkem pronajímá 41 zemí v 61 státech, z nichž většinu tvoří právě chudé africké státy.