Egyptská sfinga v Izraeli? Nový objev archeology zarazil

Sfinga je podle hieroglyfického nápisu na ní zasvěcena egyptskému králi Menkaureovi, který vládl zhruba 2500 let před naším letopočtem a nechal postavit nejmenší ze tří pyramid v Gíze. Socha, kterou odhalili archeologové v úterý při vykopávkách na severu Izraele, je podle odborníků jedinečná hned z několika důvodů.

"Je to jediná monumentální egyptská socha objevená kdy v Levantě - tedy na území dnešního Izraele, Libanonu a Sýrie," řekl agentuře AFP Amnon Ben-Tor, profesor archeologie na Hebrejské univerzitě, která vykopávky v lokalitě Tel Hazor řídí. "Je to také jediná známá sfinga tohoto krále, ani v Egyptě zatím nebyla žádná taková nalezena."

Archeologové v severním Izraeli nalezli asi 50 centimetrů dlouhou spodní část sochy se lvími tlapami. Odhadují, že celá sfinga byla 1,5 metru dlouhá a půl metru vysoká.

Podle odborníků je nepravděpodobné, že by se socha mohla dostat do oblasti již za vlády krále Menkaurea. Jak se tam ale dostala, zůstává zatím záhadou. Jednou z možností prý je, že ji s sebou přinesli Kananejci, kteří ovládali a drancovali část Egypta na přelomu 17. a 16. století před naším letopočtem.

Vedoucí vykopávek Ben-Tor se domnívá, že se sfinga do Tel Hazoru nejspíš dostala jako dar poslaný nějakým pozdějším egyptským vládcem.

Známá sfinga v egyptské Gíze střeží brány nejrozsáhlejšího královského pohřebiště starého Egypta. Tuto nejstarší a největší egyptskou sfingu nechal pravděpodobně postavit faraon Rachef (Chafrén). Mohla by být symbolickým zpodobením faraona a vyjadřovat jeho panovnickou moc, poslední průzkumy Sfingy ale poukázaly na nesrovnalosti v obličeji Sfingy a faraona Rachefa. Jejím úkolem bylo každopádně střežit pohřebiště. Mezi tlapami drží "stélu snu", která je dokladem nejstarších pokusů o restaurování této památky. Na této stéle z červené žuly je vyryt text Thutmose IV. - prvního "zahchránce" lvího obra s lidským obličejem.

Vzhled Sfingy se od jejího vytvoření hodně změnil. Její obrysy původně zjemňoval vápenec a rysy obličeje byly zvýrazněny živými barvami, jak dokládají nepatrné zbytky barvy na obličeji. Sfinga byla vytesána do křehkého jílovitého vápence citlivého na vlhkost, a proto byl tento obr celá tisíciletí ve špatném stavu. Již Thutmosovi IV. se ve snu zjevila tato neodolatelná kočkovitá šelma zpodobující faraona a prosila ho, aby ji vyprostil z písku. To ovšem udělal teprve v roce 1925 francouzský archeolog Émile Baraize.

Podzemní vody, eroze, znečištění a necitlivé restaurační pokusy v současnosti dále zvyšují riziko, že obrovitá socha bude nenávratně ztracena. Řada restauračních prací, jako např. v roce 1982, byla prováděna s běžným cementem. Ten je však mnohem tvrdší než vápenec, a tak došlo k popraskání kamene. Tato technická katastrofa vyvrcholila v roce 1988 zhroucením části ramene Sfingy. Od roku 1989 se další práce provádějí pod záštitou UNESCO.