Kvůli bojům v Afghánistánu umírají i děti na polích při sklizni úrody

Truchlící otec Iršad Chán řekl agentuře Reuters, že se nedokázal rozhodnout, zda pokračovat ve sklizni, aby nakrmil rodinu, či uctít památku svého syna a zůstat s rodinou v bezpečí kvůli přerušení krátkého klidu zbraní.

"Copak může otec jít a přinést pšenici poskvrněnou krví svého syna?" ptá se Chán, jehož ztráta je jednou z mnoha v době bojů, které vysídlují rodiny, přerušují práci lidí a vedou k civilním obětem. Chán žije v okrese Alingar ve východoafghánské provincii Laghmán, kde se minulý týden vládní jednotky stáhly z jiného okresu, který bojovníci Tálibánu obléhali několik měsíců. Z Afghánistánu nyní odcházejí vojáci USA a NATO, odejít by měli do 11. září.

Obyvatelé Alingaru doufali, že lokální příměří umožní farmářům sklidit pšenici a studentům složit zkoušky. Ale za pouhé dva dny bylo po klidu zbraní.

Mluvčí Tálibánu odmítl zodpovědnost a obvinil afghánské vládní jednotky, že stojí za smrtí civilistů. Podle místních začal v oblasti útočit jako první Tálibán a armáda boje opětovala.

Z Alingaru utekly stovky lidí, ostatní se snaží sklidit úrodu, kterou zoufale potřebují, protože sucho a ozbrojený konflikt způsobily v zemi nedostatek potravin. Jeden z místních, který z obav o život odmítl říci své celé jméno, poslal své tři děti do metropole, když boje začaly. Znamená to, že zmeškají zkoušky ve škole, ale muž doufá, že v Kábulu jsou ve větším bezpečí. "Zkoušky mohou děti složit později," řekl agentuře Reuters po telefonu, v němž bylo slyšet v pozadí střelbu. "Mám také obavy, že se boje odrazí na duševním zdraví našich dětí, tyto vzpomínky budou pro ně bolestivé celý život," dodal.

Provincie Laghmán je jednou z nejhůře zasažených těžkými boji, které se v zemi zintenzivnily se stahováním mezinárodních jednotek. Mírové rozhovory v Dauhá přitom stagnují. Z provincie Laghmán podle místních úřadů odešlo na 2000 rodin, některé obce připomínají města duchů. V minulém týdnu tam dobyl Tálibán jeden okres a snaží se přiblížit k hlavnímu městu provincie.

"Z každé rodiny zůstal jeden muž, aby hlídal dům. Většina lidí opustila domovy jen s tím, co měla na sobě," popsal místní obyvatel Abdal Chálik.