Budeš donášet, nebo jdeš sedět. Jak funguje ruská špionáž v Evropě?

Ruské zpravodajské služby využívají při práci s informátory osvědčenou metodu „hodného a zlého policisty“. Zatímco jeden agent vystupuje v téměř bratrské roli, nabízí pomoc se studiem a slibuje ochranu před odvodem do války na Ukrajině, druhý sází na otevřené zastrašování. Ivanovi řídící důstojníci nešli jen po velkých politických tajemstvích; zajímaly je i zdánlivé detaily, jako jsou jména jazykových lektorů či úředníků, kteří ruským disidentům v Evropě pomáhají s usazením.

Cílem těchto operací je vytvořit dlouhodobou síť informátorů přímo uvnitř opozičních struktur. Podle odborníka na ruské tajné služby Andreje Soldatova má tato strategie dvojí efekt: pokud informátor zůstane neodhalen, dodává cenná data o pohybu a slabinách kritiků Kremlu. Pokud je naopak odhalen, jako se to stalo v případě Igora Rogova v Polsku, vyvolá to hlubokou nedůvěru mezi exulanty a jejich hostitelskými zeměmi, což je pro Moskvu vítaný výsledek.

Kreml sice veřejně označuje exilovou opozici za bezvýznamnou, ale intenzita špionáže svědčí o opaku. Bezpečnostní služby se řídí logikou, že i marginální skupina může jednou ohrozit politickou stabilitu, podobně jako to udělal Lenin před revolucí v roce 1917. Proto FSB neváhá investovat obrovské úsilí do sledování každého, kdo by mohl představovat byť jen jednoprocentní riziko pro režim Vladimira Putina.

Ivanův případ začal v létě 2023 na moskevském letišti Šeremetěvo, kde ho zadrželi agenti elitního oddělení FSB. Okamžitě mu ukázali, že o něm vědí vše – od dluhů na studiích až po komunikaci v opoziční skupině Vesna. Tato skupina, známá dříve satirickými protesty, se po invazi na Ukrajinu stala jednou z hlavních protiválečných sil, což z jejích členů udělalo primární cíle pro nábor informátorů.

Ivan se však rozhodl hrát nebezpečnou dvojí hru. Svěřil se lidem, na které měl donášet, a společně s nimi vymyslel plán. Opoziční aktivisté mu dodávali neškodné nebo falešné informace, které předával svým řídícím důstojníkům, zatímco si tajně připravoval únik z Ruska. Na začátku roku 2025 se mu podařilo uprchnout do Španělska, kde nyní čeká na azyl.

Zajímavé je, že ruští agenti si Ivanova útěku nevšimli hned. Ještě několik měsíců mu posílali zprávy a snažili se ho donutit k osobní schůzce. „Nenuť mě, abych si tě přišel najít,“ psal mu jeden z nich v době, kdy už byl Ivan v bezpečí v Evropské unii. To naznačuje, že buď sledovací systémy FSB nejsou tak dokonalé, jak se snaží demonstrovat, nebo mají v hledáčku tolik lidí, že nestíhají reagovat v reálném čase.

Pro ruské exulanty v Evropě představuje tato situace obrovskou zátěž. Mnozí čelí finančním potížím a nejistému právnímu postavení, což z nich dělá snadné terče. Navíc musí bojovat s rostoucí nedůvěrou ze strany evropských úřadů. Některé státy, jako například Litva nebo Polsko, již zpřísnily vízové režimy a omezily pohyb ruských rezidentů, což paradoxně ztěžuje situaci právě těm, kteří před Kremlem utíkají.

Atmosféra podezřívavosti ochromuje práci opozice. Jak uvádí politička Anastasija Ševčenková, pokud nevíte, komu můžete věřit, je téměř nemožné organizovat jakoukoli smysluplnou činnost. Ruští agenti se tak snaží rozložit opoziční hnutí zevnitř, aniž by museli fyzicky zasahovat na území cizích států.

Odborníci varují, že evropské tajné služby musí být sice ostražité, ale neměly by ruským exulantům házet klacky pod nohy. Nejlepší „vakcínou“ proti ilegálním aktivitám a náboru informátorů je totiž úspěšná integrace těchto lidí do evropské společnosti. Pokud se budou cítit v bezpečí a přijati, klesá šance, že podlehnou vydírání ze strany FSB.

Příběh Ivana končí šťastně, ale on sám zůstává nohama na zemi. Neodsuzuje ty, kteří nátlaku podlehli a stali se informátory. „Je hloupé očekávat, že každý bude hrdina,“ říká k tomu. Boj proti ruské infiltraci v Evropě tak zůstává tichou, ale o to intenzivnější válkou, kde hlavní zbraní není olovo, ale strach a nedůvěra.