Co bude dál s Hormuzským průlivem? Alternativní trasa selhala, světu nezbývá než čekat

Íránské revoluční gardy vydaly přísné varování, že pro navigaci budou schváleny pouze vybrané námořní trasy. Dodaly, že jakákoli plavidla proplouvající Hormuzským průlivem mimo rámec definovaný Teheránem nebudou mít garantovaný bezpečný průjezd. Svou hrozbu Írán následně naplnil, když v průlivu dvakrát zaútočil na lodě v reakci na snahy otevřít ománské teritorium pro příchozí i odchozí dopravu z Perského zálivu.

Při prvním incidentu z 25. června byla nákladní loď poškozena raketou neznámého původu ve vzdálenosti 14 kilometrů jihovýchodně od Dahitu na ománském poloostrově Musandam. Plavidlo se v té době pohybovalo po alternativní trase v ománských územních vodách, aby se vyhnulo koridoru podléhajícímu kontrole íránské námořní správy. Tuto trasu doporučilo 18. června Společné námořní informační centrum (JMIC), které má podporu americké vlády, s tím, že na rozdíl od obvyklé trasy uprostřed úžiny je bezminová.

Útoky na plavidla vyvolaly odvetné letecké údery ze strany Spojených států, na které Írán v neděli odpověděl útoky drony a raketami cílícími na Bahrajn a Kuvajt, což opět zablokovalo jednání o oficiálním ukončení válečného stavu. Washington a Teherán se sice následně dohodli na zastavení vzájemných útoků, provoz v průlivu však zůstává vážně narušen. Podle údajů společnosti Kpler využila v pondělí ománskou trasu k opuštění Zálivu pouze jedna loď a další jedno plavidlo skrze ni do Zálivu vplulo.

Hormuzský průliv je sice dlouhodobě považován za mezinárodní vodní cestu, technicky se však nachází v územních vodách Íránu a Ománu. Lodě v minulosti využívaly především námořní koridor u íránského pobřeží, a to zejména z bezpečnostních důvodů. Specialista na námořní bezpečnost Dirk Siebels z Risk Intelligence vysvětlil, že ománská trasa se dříve využívala zřídka, protože vede těsně podél pobřeží a představuje vyšší rizika. Pokud na palubě dojde k poruše motoru nebo kormidla, loď se nachází blízko pevniny a posádka má velmi málo prostoru pro manévrování.

Za normálních okolností se plavidla řídí systémem rozdělení dopravy, který v roce 1968 zavedla Mezinárodní námořní organizace (IMO) a který funguje jako námořní dálnice uprostřed průlivu. Dva jízdní pruhy oddělené nárazníkovou zónou umožňují lodím bezpečně vplouvat a vyplouvat, což minimalizuje riziko srážky v úžině, která má v nejužším místě šířku pouhých 33 kilometrů. Tento centrální koridor je však v současnosti uzavřen kvůli restrikcím Teheránu, který povoluje plavbu pouze podél svého pobřeží a výhradně se souhlasem svých úřadů.

Kromě politických omezení představuje obrovskou hrozbu také možná přítomnost námořních min. Generální tajemník IMO Arsenio Dominguez 24. června varoval, že organizace obdržela informace o zaminování obvyklé plavební dráhy, a dodal, že před obnovením provozu bude nutné zneškodnit více než 80 min. Podle Siebelse sice nikdo nedokáže s jistotou potvrdit pravdivost těchto zpráv, samotné zasetí pochybností však stačí k tomu, aby nikdo neriskoval průjezd. Do řešení situace se zapojila Francie, jejíž prezident Emmanuel Macron po schůzce s ománským sultánem Hajthamem bin Tárikiem v Elysejském paláci oznámil spolupráci na zajištění bezpečných tras a odminování průlivu.

Na Macronovo prohlášení okamžitě reagoval představitel Íránu, který varoval Francii a další státy před provokacemi. Náměstek íránského ministra zahraničí Kazem Gharibabadi na sociální síti X uvedl, že podle prozatímní dohody smí odminování provádět výhradně Írán a žádná jiná země. Podle Siebelse přitom zájem o ománskou trasu do té doby výrazně rostl, když její využití stouplo z původních dvaceti lodí v květnu a na začátku června na přibližně 60 plavidel.

Tato alternativní cesta měla původně nabídnout možnost odjezdu pro téměř 11 000 plavidel, která zůstala uvězněna v Perském zálivu. Plán vypracovaný pod záštitou OSN, který počítal s využitím obou pobřežních tras, byl však po čtvrtečním útoku na nákladní loď pozastaven. Na základě memoranda o porozumění, které podepsaly Teherán s Washingtonem, se Írán zavázal vyčistit průliv od min do 30 dnů. Francie a Velká Británie se již dříve zavázaly vést koalici zhruba 40 zemí a poskytnout své experty na odminování pro zabezpečení této klíčové vodní cesty.

Írán oznámil, že uspořádal první schůzku s Ománem, na které zástupci obou zemí diskutovali o budoucí správě průlivu. Otázka toho, kdo bude kontrolovat tuto strategickou úžinu, však zůstává daleka svého vyřešení. Tato problematika nadále představuje hlavní bod sváru mezi Teheránem a Washingtonem a slouží jako klíčová páka v probíhajících a střídavě přerušovaných vyjednáváních mezi oběma znepřátelenými státy.