Co se děje mezi USA a Íránem? Otevřenou válku nechce ani jedna strana

Bývalý vedoucí íránského odboru izraelské vojenské rozvědky Danny Citrinowicz upozornil, že se útoky zaměřily primárně na vojenské objekty. Írán se navíc zatím vyvaroval obnovení úderů proti Saúdské Arábii nebo Spojeným arabským emirátům. Přesto je celá situace v regionu velmi riziková a přináší značné riziko chybného odhadu, který by mohl obě země vtáhnout zpět do otevřeného konfliktu. Podle analytika Hamidrezy Aziziho se narušování dopravy v Hormuzském průlivu a ekonomický tlak USA stávají pro obě strany neudržitelnými.

Americký prezident Donald Trump veřejně prohlásil, že nemá zájem o jakákoliv nová vyjednávání s Teheránem. Uvedl, že je spokojen se současnou pozicí Spojených států, kdy mají téměř úplnou kontrolu nad Hormuzským průlivem a íránská ekonomika se hroutí. Válka však vyvolává rostoucí nesouhlas přímo mezi americkými obyvateli. Náklady na tento konflikt pro Washington dosáhly do léta již zhruba 40 miliard dolarů.

Americká veřejnost pociťuje finanční důsledky konfliktu zejména při každodenních nákupech. Průměrná cena benzínu ve Spojených státech stoupla na 4,14 dolaru za galon, zatímco o rok dříve činila 3,19 dolaru. Vládní opatření zaměřená na mírnění dopadů války navíc vedla k tomu, že americké strategické ropné rezervy klesly na nejnižší úroveň od roku 1983. Americký viceprezident J. D. Vance přitom nedokázal poskytnout žádný časový odhad, kdy by válka mohla skončit nebo kdy ceny paliv klesnou.

Vážným problémem pro Spojené státy se stává také rychlé vyčerpávání vojenského arzenálu. Americké síly spotřebovaly od začátku konfliktu téměř 80 procent svých zásob obranných střel systému THAAD a zhruba polovinu zachycovacích střel systému Patriot. Vojenští velitelé podle zpráv amerického tisku varovali ministra obrany Petea Hegsetha, že dlouhodobé operace v tomto rozsahu jsou neudržitelné. Prezident Trump sice tvrdí, že země disponuje obrovským množstvím munice, připustil však, že některé konkrétní typy jsou v omezenějším množství.

Političtí analytici poukazují na to, že klesající podpora veřejnosti přímo souvisí s postupem v blízkovýchodní krizi. Podle průzkumu UMass Amherst nesouhlasí se způsobem, jakým Trump konflikt s Íránem zvládá, více než dvě třetiny dotázaných Američanů. Celkové procento schválení jeho prezidentství v důsledku toho kleslo na 32 procent.

V samotném Íránu jsou ekonomické i lidské dopady války ještě výrazně drastičtější. Podle údajů agentury ILNA dosáhla roční míra inflace 66 procent, což přivedlo řadu rodin z pracovní třídy do kritické situace. Obyvatelé země mají vážné problémy se zajištěním základních potravin a léků. Země se navíc potýká s tenčícími se zásobami zbraní a extrémními obtížemi při prodeji vlastní ropy na mezinárodních trzích.

Experti na íránskou politiku uvádějí, že Teherán nemůže přistoupit na úplnou kapitulaci, protože by to mohlo způsobit pád celého režimu. Právě z tohoto důvodu se Írán snaží patovou situaci prolomit a na americké údery okamžitě reaguje. Podle Dannyho Citrinowicze se Washington snaží udržením patu vést konflikt především v ekonomické rovině, zatímco Írán usiluje o opak a snaží se narušovat tankerovou dopravu v průlivu.

I přes probíhající boje se americké armádě podařilo doprovodit Hormuzským průlivem 40 komerčních plavidel převážejících 18 milionů barelů ropy, což představuje válečné maximum. Íránský prezident Masúd Pezeškiján na summitu Šanghajské organizace pro spolupráci v Kyrgyzstánu prohlásil, že Teherán je připraven okamžitě se vrátit k jednacímu stolu. Podmínkou podle něj je, aby Spojené státy začaly znovu plnit své závazky vyplývající z červnového memoranda o porozumění.