Co způsobí odklad vojenské pomoci na Ukrajině? Kromě nejistoty změní strategii války

Ukrajinští vojenští plánovači se poslední tři roky museli rozhodovat na základě chladné kalkulace: Kolik munice zbývá? Kolik obranných střel je možné dnes vypálit, aniž by došly zítra? Máme dostatek mužů a techniky k útoku nebo alespoň k udržení pozic?

Nyní se však, s pozastavením vojenské pomoci ze Spojených států a omezenou podporou Evropy, tato nejistota prohlubuje. Není to jen logistický problém, ale strategická komplikace. Pokud si velitelé nejsou jisti budoucím přísunem zásob, musí méně riskovat, více se soustředit na obranu a připravovat se na nejhorší scénáře.

Americký prezident Donald Trump oznámil 3. března 2025 pozastavení vojenské pomoci Ukrajině. Tento krok následoval po vypjatém jednání s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským v Oválné pracovně, po němž Trump označil Zelenského za „nepřipraveného na mír“. O dva dny později šéf CIA John Ratcliffe informoval, že Washington přeruší sdílení zpravodajských informací a vyzval klíčové spojence, včetně Velké Británie, aby rovněž omezili své informace pro Kyjev.

Podle poradce pro národní bezpečnost Michaela Waltze bude pomoc obnovena, jakmile Ukrajina určí datum zahájení mírových jednání s Ruskem. Tento krok však zásadně mění ukrajinskou vojenskou strategii.

Spojené státy jsou od roku 2022 největším dodavatelem vojenské pomoci Ukrajině, následované Evropskou unií. Zatímco úroveň podpory je předmětem debat, je nepochybné, že USA poskytly klíčové zbraňové systémy a rozsáhlé zásoby munice. Přestože tato pomoc snížila americké vojenské zásoby, podpořila domácí obranný průmysl a rozšířila výrobu zbraní.

Evropské země postupně zvyšují výdaje na obranu, avšak omezený hospodářský růst a pravidla EU týkající se zadlužení jim brání v rychlé expanzi vojenské výroby. Spojené státy tak zůstávají klíčovým partnerem Ukrajiny minimálně na další dva roky.

Ukrajinští stratégové se nyní musejí rozhodovat, jak balancovat mezi ruskými hrozbami a omezenými zdroji. Každá vojenská operace je nyní ztížena nejistotou ohledně dalšího přísunu zbraní.

Pokud Rusko vnímá Ukrajinu jako oslabenou, může zesílit útoky na východě země, zejména v Donbasu, kde už v roce 2024 využilo nedostatek ukrajinské munice k dosažení významných územních zisků. Při poměru 20 ruských dělostřeleckých granátů na jeden ukrajinský se Moskva zaměřila na strategická města, jako je Avdijivka, a rozšiřovala své pozice na severu i západě.

Pokud bude pomoc USA skutečně pozastavena, Rusko může posílit ofenzivy od Chersonu na jihu až po Charkov na severu. To znamená, že Ukrajina bude muset určit, kde se udrží a kde bude muset ustoupit v rámci takzvané „zdrženlivé obrany“.

Tato vojenská strategie, kdy se ustupuje do výhodnějších obranných pozic, však přináší obrovské politické náklady. Ztráta území oslabuje morálku obyvatelstva a podkopává důvěru ve vládu.

Změní se také způsob, jakým Ukrajina využívá své útočné kapacity. Dlouhý dosah dronových úderů na ruské rafinerie, který dříve zvyšoval tlak na Moskvu, se stane méně atraktivní volbou. Každý dron použitý na ruské území bude chybět v obraně ukrajinských měst či frontových linií.

Zároveň hrozí, že Rusko využije tento moment k zesílení letecké kampaně proti Ukrajině. Stejně jako Richard Nixon používal bombardování Severního Vietnamu k donucení k jednání, může nyní Moskva zesílit útoky na ukrajinská města a kritickou infrastrukturu.

Ukrajina se tak může dostat do situace, kdy bude muset volit mezi obranou frontových linií a ochranou svých civilistů. Pokud budou západní obranné systémy, jako jsou americké Patrioty, dostupné pouze v omezeném množství, může klesnout úspěšnost odrážení ruských útoků, což zvýší počet civilních obětí i tlak na politické vedení země.

Největším problémem do budoucna je, že i pokud Washington pomoc obnoví, nejistota zůstane. Jakmile jednou vznikne pochybnost o spolehlivosti klíčového spojence, nelze ji snadno odstranit. Ukrajina se tak bude snažit uchovat co nejvíce munice jako rezervu, místo aby ji aktivně využívala k útokům proti ruským silám.

Nejistota se tak stane klíčovým faktorem ovlivňujícím ukrajinské vojenské rozhodování, což v konečném důsledku ovlivní i podobu budoucích mírových jednání.