Dohoda s Íránem dnes nebude. Podle Teheránu za to mohou USA

Podobně se vyjádřil také americký ministr zahraničí Marco Rubio, který sice potvrdil dosažení významného pokroku, ale upozornil, že vyjednávače čeká ještě hodně práce. Podle informací z vládních kruhů dal Trump svým zástupcům jasný pokyn, aby s podpisem dokumentů nespěchali. Oficiální zdroje z Washingtonu podle BBC potvrzují, že finální text se stále podrobně ladí a během dnešního dne se žádný podpis neočekává.

Z íránské strany zaznívá vůči aktuálnímu vývoji opatrnost i skepse. Mluvčí tamního ministerstva zahraničí Esmail Baghaei prohlásil, že sblížení postojů z posledního týdne automaticky neznamená, že se podaří dosáhnout shody v klíčových otázkách. Poloooficiální íránská tisková agentura Tasnim navíc uvedla, že Washington blokuje některé body rodící se dohody, což se týká zejména uvolnění zmrazených íránských finančních aktiv. Kvůli těmto neshodám podle ní stále existuje reálná možnost, že celá dohoda nakonec selže.

Zahraniční zpravodajové s odvoláním na vysoce postavené americké představitele uvádějí, že schválení finální smlouvy potrvá ještě několik dní kvůli nutným schvalovacím procesům na obou stranách. Podle novinářských rešerší již nový íránský nejvyšší vůdce Mojtaba Chámeneí schválil obecný rámec navrhované struktury. Zda se však tento základ skutečně promění v konečnou a právně závaznou dohodu, zůstává prozatím otevřenou otázkou.

Potenciální dohoda by měla podle dostupných zpráv obsahovat prodloužení stávajícího příměří o dalších šedesát dní a také plné otevření strategického Hormuzského průlivu. Původní klid zbraní přitom obě země sjednaly pouze na dva týdny a následně ho prodloužily, aby poskytly prostor pro mírové rozhovory. Írán navíc podle amerických médií v principu souhlasil s tím, že se zbaví svých současných zásob obohaceného uranu.

Očekávaná dohoda vyvolává silné reakce v mezinárodním vyjednávání, kde hraje zásadní roli postoj Izraele. Tamní premiér Benjamin Netanjahu zopakoval, že jakákoli konečná úmluva s Íránem musí definitivně eliminovat tamní nukleární hrozbu. Izraelský předseda vlády trvá na tom, že jeho země si za všech okolností zachová naprostou svobodu jednání proti hrozbám na všech frontách, což výslovně vztáhl také na sousední Libanon.

Vztahy mezi Izraelem a Libanonem zůstávají napjaté i přesto, že v dubnu obě strany uzavřely příměří. Z obou států jsou stále hlášeny vzájemné útoky a incidenty. Izraelské obranné síly navíc v jižní části Libanonu nařídily okamžitou evakuaci obyvatel deseti tamních vesnic. Tato situace podtrhuje křehkost celého regionálního bezpečnostního systému, ve kterém se souběžně odehrávají americko-íránská diplomatická jednání.

Chystané kroky Donalda Trumpa vyvolaly hluboké rozdělení uvnitř samotné Republikánské strany v americkém Kongresu. Senátor Ted Cruz vyjádřil nad medializovaným obsahem dohovoru vážné znepokojení. Ačkoli ocenil dřívější Trumpovy tvrdé údery proti Íránu, případný ústupek, který by Teheránu přinesl miliardy dolarů, možnost nadále obohacovat uran a kontrolu nad Hormuzským průlivem, označil za katastrofální chybu.

Oproti tomu jiní republikáni, jako například kongresman Thomas Massie, se na situaci dívají odlišně. Massie s nadsázkou poznamenal, že pokud Cruz a senátor Lindsey Graham proti dohodě tak ostře vystupují, bude to nejspíš docela dobrá smlouva. Naopak senátor Thom Tillis vyjádřil nepochopení nad tím, proč by měly Spojené státy tolerovat ponechání jaderného materiálu v Íránu, když vedení Pentagonu ještě před několika týdny hovořilo o naprostém zničení íránské obrany. Optimističtější byl senátor John Barrasso, podle něhož Trump přivedl Írán k jednacímu stolu díky politice síly.

Tlak na amerického prezidenta roste také ze strany Demokratické strany, jejíž zástupci vidí šanci na omezení prezidentských pravomocí. Demokratický kongresman Ro Khanna oznámil, že v Kongresu je již dostatek hlasů pro schválení rezoluce o válečných pravomocích. Republikánské vedení Sněmovny reprezentantů muselo kvůli nedostatku hlasů zrušit hlasování, které mělo Trumpa přinutit ke stažení sil z Íránu. Mnoho zákonodárců totiž čelí tlaku od farmářů i běžných občanů kvůli extrémním cenám paliv a hnojiv, které způsobila právě blokáda klíčových námořních tras.