Eskalace zrychluje, únikových cest ubývá. Možnosti ukončení války v Íránu se dramaticky zužují

Šok pro západní analytiky přišel tuto sobotu, kdy Írán vypálil dvě rakety na britsko-americkou základnu Diego Garcia v Indickém oceánu. Střely sice cíle nedosáhly, ale překonaly vzdálenost 3 800 kilometrů, což téměř dvojnásobně převyšuje dosud odhadovaný dosah íránského arzenálu. Ukazuje se, že ani masivní bombardování nezastavilo technologický pokrok Teheránu.

Situace v samotném čele íránské moci zůstává zahalena tajemstvím. Po zprávách o likvidaci nejvyššího vůdce Alího Chameneího a dalších špiček režimu byl novým vůdcem jmenován jeho syn Modžtaba Chameneí. Ten se však na veřejnosti neukázal a omezil se na dvě písemná prohlášení. Přesto se nezdá, že by íránské struktury kolabovaly; sobotní údery na izraelské město Dimona, spojené s jaderným programem, naznačují spíše koordinovanou odplatu než zmatek.

Diplomatické kanály jsou v troskách. Íránský prezident Masúd Pezeškiján se drží v ústraní poté, co jeho snahy o omluvu sousedním zemím za vedlejší škody vyvolaly hněv v Revolučních gardách. Teherán navíc ztratil důvěru v jednání. Předchozí kola rozhovorů o jaderné dohodě v Ženevě totiž skončila tím, že Trump vyjádřil nespokojenost a hned druhý den spustil další vlnu náletů. Pro Írán je tak vzkaz jasný: vyjednávání útokům nezabrání.

Napětí vyvrcholilo ultimátem, ve kterém Donald Trump pod hrozbou „vymazání“ íránských elektráren požadoval znovuotevření Hormuzského průlivu, klíčové tepny pro světový obchod s ropou. Írán výzvu odmítl a pohrozil zaminováním Perského zálivu a útoky na energetickou infrastrukturu v celém regionu. Tato patová situace staví obě strany na práh extrémně nebezpečné fáze, kde vzdušná síla USA a Izraele sice působí škody, ale bez pozemních vojsk nemůže vynutit kapitulaci.

V nečekaném zvratu však Trump těsně před vypršením svého vlastního ultimáta udělal krok zpět. Na síti Truth Social oznámil „produktivní rozhovory“ a vyhlásil pětidenní pauzu v útocích na íránské energetické cíle. Trhy na toto dočasné uvolnění reagovaly mírným poklesem cen ropy, ovšem otázka, s kým přesně Washington v Teheránu jedná a kdo má skutečnou moc nad armádou, zůstává nezodpovězena.

Pokud příměří selže a blokáda Hormuzu potrvá, následky budou katastrofální pro civilní obyvatelstvo. Bez elektřiny a základních služeb by se mohlo ocitnout až 170 milionů lidí v celém regionu. Pro íránské vedení je válka paradoxně způsobem, jak upevnit vnitřní kontrolu nad nespokojeným obyvatelstvem, zatímco pro Trumpa se prostor pro strategické vítězství bez totální destrukce neustále zmenšuje.