Belgie chce svoje hranolky na seznamu UNESCO. Bude Francie zuřit?

Web pod heslem Všichni společně za naše belgické hranolky! vyzývá Belgičany, aby podepisovali petici, která požaduje zapsání jejich lahůdky na seznam UNESCO. Začátek kampaně přišel v době, kdy se v Belgii do 7. prosince koná 4. ročník Týdne hranolků.

Ministr zemědělství René Collin při této příležitosti oznámil, že frankofonní Valonsko, kde žije na 4,5 milionu lidí, a germanofonní oblast s asi 70.000 obyvateli zapíšou hranolky smažené v oleji na vlastní seznam regionálního nehmotného dědictví. To stejné učinilo Vlámsko, kde žije kolem šesti milionů Belgičanů, již loni.

Belgická iniciativa nejspíš oživí letitý a vášněmi provázený spor mezi Belgií a Francií. Ve Francii se traduje, že první smažené pomfrity se prodávaly v pařížských pouličních stáncích krátce po velké revoluci koncem 18. století. Podle belgických pověstí hranolky vznikly ve městě Namur už v 17. století. Tamní rybáři si prý často smažili úlovky z řeky Meuse, když ale jedné zimy řeka zamrzla, nahradili ryby bramborami ve tvaru útlých rybiček.

Jak se to stalo, že v angličtině (americké) se hranolkům říká french fries? Za 1. světové války, když přišli Američtí vojáci do Belgie - její frankofonní části, pohostili je hranolky. A protože si vojáci mysleli, že jsou ve Francii, dali hranolkům jméno francouzské smažené brambory.

Ovšem to, co se v Americe vydává za hranolky, má k těm pravým daleko asi tak jako trabant k ferarri. V žádném případě se totiž nesmějí hranolky smažit v oleji. Hlavně použít na ně olivový olej je v očích Belgičanů málem svatokrádež. Oleje totiž potlačují chuť brambor. Hranolky se musí smažit v sádle - hovězím, píše Rozhlas.cz.