V Izraeli se otevřely volební místnosti. Začalo rozhodování o osudu Netanjahua

Netanjahuova odcházející vláda se opírala o krajně pravicové a ultraortodoxní partnery, kteří zemi posunuli směrem k nacionalismu a náboženství. Současný premiér se zároveň stal prvním úřadujícím předsedou vlády v izraelské historii, který čelí obviněním z korupce. Jeho kabinet v minulosti prosazoval kontroverzní soudní reformu, jež vyvolala masové protesty veřejnosti. Tyto kroky hluboce rozdělily izraelskou společnost ještě před vypuknutím ozbrojených konfliktů.

V sázce je to, zda Izrael bude nadále pokračovat v dosavadním nacionalistickém a konzervativním směru, nebo zda se vydá jinou cestou. Vzhledem ke složitému systému sestavování vlád však výsledek nemusí být jasný celé týdny. Průzkumy naznačují, že ani Netanjahuův blok, ani opozice nezískají samostatně většinu. Samotné volby tak mohou vyvolat spíše novou politickou krizi než okamžité vyřešení situace.

Izraelci v těchto volbách nevolí jednotlivé kandidáty, nýbrž stranické kandidátky v rámci poměrného volebního systému. Do parlamentu se probojují pouze ty subjekty, které překročí volební práh ve výši 3,25 procenta. O hlasy voličů usilovalo celkem 36 stran, přičemž průzkumy předpokládaly úspěch pro zhruba jedenáct až třináct z nich. Rozdělení mandátů probíhá na základě hlasů získaných jednotlivými kandidátkami.

Hlavními politickými silami jsou pravicová strana Likud vedená Netanjahuem a nová centristická strana Jašar, kterou založil bývalý náčelník generálního štábu Gadi Eisenkot. Některé průzkumy veřejného mínění přisuzují těsné vedení právě Eisenkotově formaci, zatímco jiné favorizují Likud. V přímých soubojích o to, kdo je vhodnějším premiérem, si Eisenkot udržoval stálý náskok před dosavadním předsedou vlády. Tyto rozdíly v průzkumech odrážejí rozmanitost a rozdělení izraelské mediální scény.

Samotné vítězství v podobě největšího počtu křesel však k sestavení vlády nestačí, neboť kabinet vyžaduje podporu nejméně 61 poslanců. Žádná strana v historii Izraele nezískala tuto většinu samostatně, což znamená, že volební noc málokdy přináší konečné rozuzlení. Klíčová je následná koaliční matematika, která může trvat dny, týdny nebo dokonce měsíce. Výsledek hlasování tak otevírá dlouhé období vyjednávání mezi jednotlivými politickými subjekty.

Současný Netanjahuův blok tvořený stranou Likud, dvěma krajně pravicovými uskupeními a dvěma ultraortodoxními stranami může podle odhadů počítat se 49 až 55 křesly. Opoziční tábor je naproti tomu silně fragmentovaný a zahrnuje politiky jako Naftali Benet, Avigdor Liberman či Jair Golan. Někteří z těchto vůdců se staví odmítavě k vzájemné spolupráci a sami usilují o premiérský post. Žádná strana dosud nemá jistotu pohodlné většiny pro vytvoření funkčního kabinetu.

Rozhodující vliv na konečný výsledek mohou mít malé strany, které se pohybují těsně kolem hranice 3,25 procenta. Významnou roli hraje také volební účast, přičemž pozornost se soustředí zejména na arabské voliče. Příslušníci arabské menšiny tvoří přibližně dvacet procent izraelské populace a v minulosti vykazovali nižší účast než celostátní průměr. I několik tisíc hlasů může rozhodnout o tom, zda určitá strana zcela zanikne nebo vstoupí do parlamentu.

Letošní odhady naznačují, že účast arabských voličů by mohla překročit šedesát procent, což by zvýšilo práh pro vstup do parlamentu. V ohrožení přitom se svými zisky jsou i některé menší strany Netanjahuovy koalice. Do hry navíc vstupují tisíce izraelských občanů žijících v zahraničí, kteří se chystají přiletět osobně odhlasovat. Tento příliv zahraničních voličů by mírně mohl ovlivnit konečné poměry sil.

Zásadním tématem pro voliče je kromě bezpečnostní situace také rostoucí životní úroveň a ekonomické náklady. Podle průzkumu televizního kanálu 12 řadí ekonomiku a životní náklady na první místo dvacet procent voličů. Mezi příznivci vládní koalice nicméně dominují obavy z války s íránským režimem, zatímco opoziční voliči nejvíce řeší selhání z 7. října. Mezi mladšími voliči ve věku od dvaceti dvou do třiceti čtyř let dominují zejména starosti o ceny bydlení.

Premiér Netanjahu v závěru kampaně obrátil pozornost k ekonomickým otázkám a varoval před možnými mezinárodními bankovními sankcemi vůči osadám. V rozhovoru uvedl, že Izrael by měl rozvíjet ekonomiku schopnou obejít tato omezení a zmínil využití kryptoměn. Tento návrh však narazil na ostrou kritiku ze strany ekonomů i Izraelské národní banky. Zástupci centrální banky veřejně odmítli myšlenku, že by digitální měny mohly sloužit k obcházení mezinárodních sankcí.

Opoziční představitelé Netanjahuův plán na využití kryptoměn označili za hrozbu pro národní bezpečnost a ekonomiku státu. Bezpečnostní otázky a vzpomínky na útoky z podzimu roku 2023 nadále silně rezonují celou společností. Opozice ve svých řadách přivítala nové kandidáty z řad veteránů a pozůstalých, kteří prosazují téma povinné vojenské služby pro všechny. Tyto osobnosti přinesly do politické debaty nové emoce spojené s nedávnými vojenskými konflikty.

V otázce ultraortodoxních mužů, kteří se dosud těšili plošné výjimce z vojenské služby, panují velké neshody. Zatímco Netanjahuovi partneři tuto výjimku podporovali, armáda se potýká s nedostatkem tisíců vojáků a spoléhá na opakované nasazení záložníků. Všechny opoziční strany proto učinily z univerzální branné povinnosti ústřední bod své kampaně. Současná situace vytváří obrovský tlak na armádní zálohy, které slouží stovky dní v roce.

Odcházející vláda patřila k nejradikálnějším v otázce palestinských území, což prosazovali především ministři Becalel Smotrich a Itamar Ben Gvir. Tyto osobnosti prosazovaly masivní rozšiřování osad, zadržování daňových příjmů Palestinské samosprávy a zhoršení podmínek pro vězněné osoby. V případě návratu této koalice k moci se očekává další vyostření těchto tvrdých kroků. Zmínění ministři otevřeně prosazovali plnou anexi Západního břehu a odporovali jakémukoli ukončení válečných operací.

Diplomatické postavení Izraele se v důsledku probíhajících konfliktů a nárůstu násilí na Západním břehu výrazně oslabilo. Premiér Netanjahu čelí zatykači Mezinárodního trestního tribunálu a řada západních států uvalila sankce na izraelské osadníky. Případná opoziční vláda vedená Gadi Eisenkotem by sice mohla přinést mírné uvolnění napětí ve vztazích se Západem, avšak základní bezpečnostní směřování země by zůstalo zachováno. Širší mezinárodní kritika izraelské politiky nicméně zůstává hluboce zakřeněná napříč západními zeměmi.