Pevnost Boyard není jen televizní show. K čemu původně sloužila a proč stojí v moři?

Masivní vojenská pevnost Boyard dlouhá 61, široká 31 a vysoká 20 metrů, leží mezi ostrovy Aix a Oléron v úžině Pertuis d'Antioche u západního pobřeží Francie nedaleko francouzských břehů. Ačkoliv vypadá na první pohled poměrně zachovale, její historie se datuje až do roku 1966. 

V té době král Ludvík XIV. přemýšlel o stavbě obranné pevnosti na moři, která by bránila francouzské břehy před cizím loďstvem. V té době šlo o přelomový nápad, protože postavit takto masivní pevnost na širé vodě se dosud nikdo nepokusil. Ostatně se král tehdy ani nesetkal s vřelou odezvou.

Sébastien Le Prestre de Vauban byl jedním z nejuznávanějších pevnostních stavitelů a představitelů francouzské inženýrské školy. Právě on dostal za úkol pevnost zbudovat, i přes desítky let zkušeností v této oblasti ale nedokázal přijít na to, jak rychle a efektivně takové monstrum postavit. Ludvíkovi proto myšlenku na Boyard rozmluvil.

Ačkoliv byly plány na vodní pevnost uloženy k ledu, o 135 let později se k nim Francie vrátila. Za vlády Napoleona bylo potřeba ubránit francouzské břehy a v roce 1801 proto začala výstavba vojenského ležení za účelem ochrany pobřeží před nájezdy britských námořních sil.

Pro pevnost bylo vybráno strategické místo mezi ostrovy Aix a Oléron. Zdejší záliv byl příliš velký na to, aby se z něj dalo zabránit průnikům cizích lodí. V té době měly navíc kanóny pouze omezený dostřel a nebyl lepší způsob, jak zajistit bezpečí pobřeží.

Stavění základů pevnosti Boyard nebylo vůbec jednoduché. Bylo zapotřebí stovek dělníků, pro které byla dokonce postavena vesnice Boyardville. První etapa výstavby měla za cíl vytvořit plošinu o rozměrech asi 100 x 50 metrů, která měla sahat od dna až na hladinu a měla fungovat jako základ pro pozdější pevnost. K tomuto účelu byly na břeh svezeny kameny, které následně dělníci dopravovali do moře.

Ohromné problémy, které s sebou nesla stavba pískovcových základů, ale vyústily v přerušení projektu v roce 1809. V roce 1837 ale došlo za vlády Ludvíka Filipa k opětovnému zesílení napětí mezi Francií a Velkou Británií a král nařídil stavbu dokončit.

Pevnost byla hotova v roce 1857. Stavba trvala dlouhých 27 let, nepočítaje osmnáctileté přerušení výstavby, ale po dokončení její účel pozbyl smyslu kvůli zastaralému vybavení. V té době totiž doznal dostřel děl velkého zlepšení a pevnost nebyla nadále potřebná.

Na konci 19. století proto byla přebudována na vězení a vykonávalo v ní službu až 250 vojáků včetně pomocných sil jako ošetřovatel nebo kuchař. Pevnost měla vystavěný systém kanalizace, skladů a cisteren na pitnou vodu, byla proto plně soběstačná, až na produkci potravin. Ty byly dováženy ze břehu. Po několika letech se ale francouzská armáda rozhodla Boyard opustit a pevnost uzavřela.

Od té doby byla několikrát na prodej. Objevovala se v aukcích a například v roce 1962 ji vydražil muž z Belgie za pouhých 28 000 franků, nic to ale nezměnilo na faktu, že pevnost nadále ležela ladem a chátrala.

Tak tomu bylo až do roku 1990, kdy odstartoval první ročník soutěže Pevnost Boyard, která si získala srdce milionů diváků po celém světě. Nesmírně populární byla i u nás a navrátila do pevnosti život. Do pevnosti, v níž od jejího vzniku nikdy nebylo tolik lidí, jako je tomu díky televizním soutěžím dnes.