Tajnůstkářství, nedůvěra, testování loajality. Co se děje v Pentagonu pod vedením Hegsetha?

Ministr Hegseth dával dlouhodobě najevo nespokojenost s armádním vedením, což lidi v generálově okolí zaráželo, neboť oba muži spolu do té doby téměř nekomunikovali. Podle patnácti současných i bývalých představitelů Pentagonu se v úřadu ministra uplatňuje rigidní systém utajování informací. Kvůli obavám z úniků museli někteří vojáci před seznámením s operačními plány podepisovat dohody o mlčenlivosti a v budově se stalo běžnou praxí testování na detektoru lži. Atmosféra podezíravosti se postupně přenesla i do dalších pater ministerstva a vyvolala vnitřní mocenské boje mezi civilními představiteli.

Propuštění generála George sice bylo kvůli nepřítomnosti ministryně armády Dana Driscolla v Washingtonu nečekaně náhlé, samotný konec úspěšného vojáka s dvaačtyřicetiletou kariérou však nikoho nepřekvapil. Hegseth a další blízcí spojenci Donalda Trumpa pohlíželi na George s despektem od samého počátku, jelikož za Bidenovy administrativy působil jako poradce tehdejšího ministra obrany Lloyda Austina. Oficiální mluvčí Pentagonu Sean Parnell v reakci na tyto informace uvedl, že anonymní zdroje se snaží vedení ministerstva očernit, a dodal, že personální změny byly nezbytné pro sladění armády s prioritami prezidenta.

Sám generál George se o svém odvolání dozvěděl strohým telefonátem od ministra přímo uprostřed porady se svými řediteli, přičemž zpráva se na sociálních sítích objevila jen několik okamžiků poté. Svému štábu novinu oznámil věcně a bez emocí a hned druhý den ráno byla jeho kancelář zcela vyklizená. Nucený odchod respektovaného válečného veterána z Iráku a Afghánistánu vyvolal kritiku zákonodárců z obou hlavních politických stran. Hegseth před kongresovým výborem odmítl uvést konkrétní důvody propuštění, pouze poznamenal, že je velmi těžké změnit kulturu resortu s důstojníky, kteří jej dříve pomáhali ničit.

Extrémní tajnůstkářství se projevilo i v období před vypuknutím válečného konfliktu s Íránem, kdy ministr držel klíčové vojenské plánovače z generálního štábu stranou od strategických úvah Bílého domu. To způsobilo značné logistické komplikace při naléhavých přesunech amerických sil do regionu, včetně nasazení letadlové lodi USS Gerald R. Ford. Kvůli chybějícímu přenášení pravomocí a neexistenci jasných interních procesů se nyní v Pentagonu každé rozhodnutí posuzuje případ od případu, což podle úředníků paralyzuje tvorbu dlouhodobé politiky.

Vedení ministerstva se po začátku války soustředilo především na prezentaci konfliktu jako jednoznačného úspěchu a kritizovalo média za údajně nevlastenecké informování. Hegseth také upřednostnil výrobu propagandistických videí pro Bílý dom, která měla obhájit Trumpovo rozhodnutí zahájit bojové akce. Když se však začaly projevovat ekonomické dopady íránského uzavření Hormuzského průlivu a prezident vyjádřil nespokojenost se zprávami o přetrvávajících vojenských kapacitách Teheránu, zaměřil ministr svou pozornost opět na vyšetřování vnitřních úniků informací. Ústřední velitelství USA kvůli tomu opakovaně vyslýchalo nasazené vojáky s cílem zamezit šíření jakýchkoli dat.

Dalším zdrojem vnitřního napětí byl vztah mezi Hegsethem a ministryní armády Danem Driscollem, který pramení z Driscollova blízkého přátelství s viceprezidentem JD Vancem z dob studií na Yale. Ministr obrany vnímal jejich přímé vazby na Bílý dom jako snahu o své obcházení, což vyvolalo ostré spory, když se Driscoll pokusil zajistit návštěvu Vance a Trumpa v Pentagonu. Pozice armádní ministryně byla oslabena i tím, že ji prezident Trump osobně využil jako prostředníka při snaze přimět Ukrajinu k návratu k mírovým rozhovorům s Ruskem, což v Hegsethovi prohloubilo dlouhodobou nedůvěru vůči celé armádní složce.

Měsíce před odvoláním generála George provedl ministr další personální šach, když z funkce zástupce náčelníka štábu odstranil uznávaného generála Jamese Minguse. Na jeho místo dosadil svého vlastního vojenského poradce Chrise LaNevea, který po Georgeově nuceném odchodu okamžitě převzal velení armády jako úřadující náčelník štábu. Krátce poté v Pentagonu vyvolalo šok náhlé propuštění ministra námořnictva Johna Phelana, který se o svém konci dozvěděl ze sociální sítě X, zatímco se ještě pokoušel ověřit legitimitu tohoto kroku přímo u prezidentské kanceláře.

Vztahy mezi Phelanem a Hegsethem se rovněž dlouhodobě zhoršovaly, a to kvůli ministrově nespokojenosti s pomalým tempem v oblasti stavby nových lodí. Hegsethovi vadilo také to, že Phelan bránil přímé komunikaci mezi vysokými důstojníky námořnictva a jeho úřadem, přičemž do rozhodovacích procesů odmítal zapojovat i svého tehdejšího náměstka Hung Caa, který se s Hegsethem znal z dřívějška a po Phelanově odchodu byl pověřen řízením námořnictva. Prezident Trump sice den po odvolání Phelana označil za úspěšného podnikatele, který odvedl skvělou práci, ve funkci ho však nepodržel.

Navzdory pokračujícím spekulacím uvnitř Pentagonu o možné brzké výměně na nejvyšším postu si Pete Hegseth nadále udržuje silnou podporu Donalda Trumpa. Ministr obrany při svých veřejných vystoupeních často mluví přímo do kamer, čímž oslovuje prezidenta způsobem, který mu vyhovuje. Trump svého šéfa Pentagonu na nedávném zasedání kabinetu veřejně podpořil a ocenil jeho nadšení pro vojenské záležitosti, čímž dal jasně najevo, že navzdory přetrvávajícím dramatům v resortu nehodlá v dohledné době provádět změny v čele ministerstva obrany.