Řecká finanční krize - fakta

Řecko se dostalo do vážných finančních potíží kvůli bývalé vládě, která dlouhou dobu falšovala statistiky hospodaření země. Až na konci loňského roku nová socialistická vláda premiéra George Papandrea zveřejnila údaje, podle nichž rozpočtový deficit Řecka dosáhl 12,7 procenta hrubého domácího produktu (HDP). To mělo za následek zhoršení úvěrového hodnocení země od všech tří nejvýznamnějších ratingových agentur světa.

Z pohledu evropského statistického úřadu Eurostat jsou údaje o řecké ekonomice stále ještě nedůvěryhodné a je možné, že v budoucnu dojde k další úpravě čísel o vývoji hospodářství a k revizi rozpočtového deficitu za rok 2009. Již čtvrteční údaje Eurostatu ukazují, že deficit řeckého státního rozpočtu dosáhl vloni úrovně 13,6 procenta hrubého domácího produktu. Podle Eurostatu řecký veřejný dluh dosáhl v roce 2009 úrovně 115,1 procenta HDP, zatímco v roce 2008 to bylo 99,2 procenta HDP.

Zhoršení úvěrového hodnocení mělo za následek prudké zdražení půjček, které Řecko nutně potřebovalo na refinancování svých starých dluhů. V pátek, krátce před oznámením o žádosti o pomoc, se tato cena dokonce vyšplhala na nejvyšší historickou úroveň a cena za pojištění řeckých vládních dluhopisů se pohybovala až kolem úrovně 6,5 procenta.

Kvůli prudkému zhoršení situace na finančním trhu začalo Řecko hledat nejprve politickou pomoc u ostatních členských zemí eurozóny a Evropské unie. Až březnový summit šéfů Evropské unie však nastavil základní mechanismus, jakým jednotlivé státy eurozóny zadluženému Řecku pomohou. Do pomoci se měl navíc zapojit i Mezinárodní měnový fond (MMF), jehož pomoc však valná část řecké veřejnosti odmítá. Půjčky fondu totiž obvykle doprovázejí velmi tvrdá rozpočtová opatření, která dlužnická země musí splnit.

Řecko přitom od začátku roku přijalo již několik balíčků úsporných opatření, která měla snížit deficit státního rozpočtu o čtyři procentní body na 8,7 procenta HDP v roce 2010. Během dalších dvou let se chtěla země dostat pod tříprocentní hranici poměru rozpočtového deficitu k HDP.

Proti zapojení MMF do pomoci Řecku se zpočátku stavěly i některé evropské špičky. Dlouhodobě se proti němu stavěl například šéf Evropské centrální banky (ECB) Jean-Claude Trichet či předseda skupiny ministrů finanční zemí eurozóny (Eurogroup) Jean-Claude Juncker. Někteří politici, například německá kancléřka Angela Merkelová, se však stavěli proti pomoci Řecku jako takové s tím, že by si země měla vyřešit své problémy sama.

Na březnovém zasedání Evropské rady se evropští lídři dohodli na kompromisu, který zahrnoval i částečnou účast MMF. Záchranný plán počítá se omezeným zapojeným MMF. Dvě třetiny potřebných prostředků by měly přijít z evropských zdrojů, zbývající třetinu by měl poskytnout právě MMF. Plán počítá pouze s půjčkami v letošním roce, které by se měly celkově vyšplhat na 45 miliard eur. EU by měla poskytnout 30 miliard, zatímco MMF okolo dalších 15 miliard eur. Žádné detaily ohledně pomoci v dalších letech nejsou známy. Půjčka by měla být poskytnuta s úrokem okolo pěti procent.

Po vytvoření záchranného mechanismu řecký premiér George Papandreu označil plán za "velmi přijatelný". Stálý předseda Evropské rady Herman Van Rompuy, který se již před začátkem summitu zaměřil na sladění postoje evropských států k řecké otázce, vyzdvihl význam dohody. Z jeho pohledu přispěje ke stabilitě celé eurozóny.

Předseda Evropské komise José Barroso, který podporoval evropské řešení řeckého problému, byl "velice šťastný, že se podařilo uzavřít dohodu". Francouzský prezident Nicolas Sarkozy řekl, že "eurozóna vzala osud do svých rukou".

Podobný postoj nakonec zaujal i předseda Evropské centrální banky Jean-Claude Trichet, který se obával, že Evropa vyšle negativní vzkaz, že není schopná vyřešit své vlastní problémy.

Spokojená s výsledky jednání byla nakonec i kancléřka Merkelová, která pomoc Řecku dříve striktně odmítala. "Jsem velmi potěšena konsenzem, kterého jsme dosáhli. Věřím, že Evropa prokázala svoji schopnost jednat," řekla Merkelová, které se v dohodě podařilo prosadit řadu podmínek, jež bude muset Řecko splnit. To v praxi znamená, že Berlín bude moci podobnou žádost vetovat.

Mezi hlavní opatření patří, kterými chce řecká vláda zlepšit finanční stav země je i zvýšení daně z velkých pozemků, snížení benefitů pro zaměstnance či boj proti daňovým únikům, které každoročně připraví řecký rozpočet o miliardy eur.

V polovině února řecká vláda předložila Evropské komisi stabilizační program na roky 2010 až 2013. Z programu vyplývá, že země bude v letošním roce usilovat o snížení deficitu o čtyři procenta na 8,7 procenta HDP. V roce 2011 by pak deficit měl klesnout na 5,6 procenta a konečně v roce 2012 na 2,8 procenta. V roce 2009 se přitom rozpočtový deficit vyšplhal na 12,7 procenta HDP. Tyto údaje však nepočítají se skutečností, že podle posledních informací Eurostatu se řecký schodek v roce 2009 vyšplhal na 13,6 procenta.

Podle agentury Reuters velká část Řeků považuje vládní opatření za nespravedlivé. Z jejich pohledu je zacílené na nesprávnou vrstvu společnosti, protože v Řecku je široce rozšířena korupce a daňové úniky. Podle průzkumů veřejnosti se velká část řecké populace staví proti vládním opatřením, které z jejich pohledu povedou k snížení životní úrovně a nejvíce zasáhnou důchodce a nezaměstnané.

Na protest proti škrtům a úsporám byly do současné doby svolány celkem čtyři celonárodní stávky, kterých se zúčastnily tisíce Řeků. V těchto dnech do práce nedorazili učitelé, lékaři, zaměstnanci státní správy či aténské městské hromadné dopravy, přístavů i daňových úřadů.