Trump nečekaně ustoupil z ultimáta Íránu. Útoky odložil

Podle Trumpa probíhaly v posledních dvou dnech mezi Washingtonem a Teheránem rozhovory zaměřené na úplné a totální vyřešení nepřátelství na Blízkém východě. Přestože původní 48hodinové ultimátum na otevření Hormuzského průlivu mělo vypršet v pondělí těsně před půlnocí GMT (v úterý po půlnoci našeho času), tato nová diplomatická aktivita vnesla do extrémně napjaté situace dočasný oddech.

Teherán předtím na americké hrozby reagoval velmi ostře. Varoval, že v případě útoku na své území „nevratně zničí“ základní infrastrukturu v celém regionu, včetně životně důležitých vodovodních systémů. Íránská strana navíc pohrozila údery na elektrárny v oblastech zásobujících americké základny a na ekonomické i průmyslové objekty, v nichž mají Američané své podíly.

Z Trumpova aktuálního vyjádření však není zcela jasné, na jakých základech by mohlo ono „totální vyřešení“ války stát. Prezident dříve jako hlavní cíl uváděl změnu režimu a vyzýval íránský lid k převzetí moci v zemi. Dosavadní vojenská kampaň, která začala 28. února, však zatím k pádu vlády nevedla, a to i přes likvidaci řady vysokých představitelů včetně Alího Chameneího.

Dosavadní konflikt se vyznačoval neustále se měnícími cíli a obrovskými ekonomickými škodami po celém světě. V samotných Spojených státech vyvolala válka drastický nárůst cen pohonných hmot, což vytváří značný domácí tlak na Trumpovu administrativu. Právě neschopnost zlomit íránskou kontrolu nad Hormuzským průlivem podle analytiků testuje limity americké moci.

Hormuzský průliv zůstává ústředním bodem celého sporu. Tato úzká vodní cesta, kterou Írán efektivně blokuje, zajišťuje transport pětiny celosvětových dodávek ropy a zkapalněného zemního plynu. Denně tudy v normálním režimu proudí energie v hodnotě téměř 600 miliard dolarů, na čemž jsou závislí nejen vývozci z Perského zálivu, ale především globální ekonomika.

Důsledky blokády jsou pro světový trh zdrcující. Počet lodí proplouvajících průlivem se propadl na minimum a od začátku bojů bylo terčem útoku nejméně 21 plavidel. Tato nejistota vyhnala ceny ropy nad hranici 100 dolarů za barel, což představuje meziroční nárůst o padesát procent. Paralýza cesty navíc ohrožuje i globální obchod s hnojivy a potravinami.

Zatímco Washington usiluje o zničení íránského raketového potenciálu a námořnictva, Teheránu se daří udržovat akceschopnost i pod tlakem těžkého bombardování. Nové vedení země v čele s Mojtabou Chameneím dává jasně najevo, že se nehodlá vzdát bez boje. Diplomatický obrat v podobě pětidenního odkladu tak může být buď skutečnou šancí na mír, nebo jen taktickým manévrem obou stran.

Pokud jednání selžou, hrozba totální destrukce energetické infrastruktury a následného regionálního kolapsu se vrátí s ještě větší intenzitou. Americké ministerstvo zahraničí i nadále nabádá své občany k nejvyšší opatrnosti, neboť riziko útoků na americké zájmy přetrvává po celém světě.