Tatarský radikál volá po džihádu proti Rusku a Polsku, asi nezná zeměpis

"Nevěřte nevěřícím, když vám slibují důstojný život v dostatku a spravedlnosti. Jde jim jen o to, aby zničili a zhanobili islám. Nepřestanou, dokud to neudělají," tvrdí "Krymský". "Jedině ve svaté válce získáte opět důstojnost. Pokud se nemůžete připojit k nám v Sýrii, jeďte a hledejte ji (svatou válku) v Moskvě či v Polsku, protože nevěřící nepřestanou, dokud nezničí naši víru," dodal.

Výzva ke svaté válce proti Polsku v této souvislosti může podle analytiků nejspíše svědčit o neznalosti zeměpisu a geopolitiky, podotýká TVN 24.

Nicméně dodala, že "armáda vyhnanců", složená výlučně z dobrovolníků z postsovětských zemí, hlavně Kavkazanů, Tatarů a obyvatel Střední Asie, skutečně proti režimu Bašára Asada válčí od léta 2012. Tito dobrovolníci se prý vyznamenali hlavně v bojích v okolí Halabu na severu Sýrie. V jednotce je údajně několik stovek Tatarů z Krymu, přes který prý vedla cesta islamistů z Ruska do Sýrie, než se poloostrov stal po ruské anexi předmětem sporu mezi Ruskem, Ukrajinou a Západem.

Tataři (Tatarlar) jsou národ obývající různé oblasti Eurasie a hovořící turkickým jazykem. Většina Tatarů žije v Tatarstánu – zemi rozkládající se takřka na samém východě Evropy na soutoku řek Volhy a Kamy, ale velká diaspora se nachází v okolních ruských oblastech, v Baškortostánu, na Sibiři, na Krymu a ve Střední Asii, zejména v Kazachstánu a Uzbekistánu. S tatarskou menšinou se však setkáme také v Polsku, Litvě, Bulharsku, Rumunsku, Finsku, Turecku nebo Číně.

Ke konci 20. století byl celkový počet Tatarů odhadován na více než 8 milionů. Většina Tatarů jsou sunnitští muslimové, zvláštní nábožensko-etnickou skupinu tvoří tzv. Krjašeni (Kerəşenler), kteří vyznávají pravoslaví.

V roce 1397 si litevský velkokníže Vytautas ze svého tažení k Černému moři přivedl na Litvu několik stovek tatarských bojovníků a jejich rodin, které usídlil v obci Trakai a ustanovil je správci a strážci tamního hradu. Dále byli Tataři usazeni v běloruských a polských oblastech pod litevským panstvím. Měli zaručenu stavovskou i náboženskou svobodu výměnou za věrnou vojenskou službu panovníkovi.

V této službě Litvě a později Polsku zůstali prakticky až do 20. století (jak o tom svědčí například tatarský vojenský hřbitov ve Varšavě) a přes všechny dramatické dějinné události některé tatarské komunity přežily do dnešních dob. Přestože tito Tataři dnes hovoří polsky, potažmo litevsky, zachovali si mnohé ze své původní kultury, informuje tatar.cz.