Francouzi v karanténě: Lékem na depresi je Louis de Funes, píše agentura AFP

"Když jde všechno z kopce, je tu ještě pořád Louis," říká neznámý uživatel internetu stojící za twitterovým účtem JustdeFunes, který komentuje současné dění s pomocí obrázků a ukázek z hercových filmů.

Qui se souvient des cartes en géographie...? #LeGendarmeSeMarie ce soir à 21h05 sur M6 ? pic.twitter.com/yyXVXU8i95

Říká se, že "když se koukáte na jeden z jeho filmů, na všechny své problémy zapomenete minimálně na 90 minut. Může se to zdát hloupé, ale tohle dokáže jen málo herců," dodává internetový vtipálek, kterého na sociální síti sleduje přes 22.000 uživatelů.

De Funes je bezpečným útočištěm, protože "je jisté, že s jeho filmy zasáhnete všechny typy publika: dělníky, imigranty, pravici, levici, extrémní pravici, extrémní levici a všechny generace," myslí si novinář Bertrand Dicale, fanoušek komika a autor slovníku, který je de Funesovi zasvěcen.

Film Velký flám, který se se 17 miliony návštěvníky stal ve francouzských kinech kasovním trhákem, k televizním obrazovkám v nedávné odpolední repríze přilákal pět milionů diváků. Televizní stanice France 2 následně na program zařadila snímek Rabín Jákob a hodlá vysílat i filmy Pošetilost mocných a Hibernatus.

Komerční televize M6 ve snaze nezaostat rozvine červený koberec pro nejznámější de Funesovu postavu, sainttropezského četníka Ludovica Cruchota. Televize Canal+ na duben slibuje "maraton smíchu" prostřednictvím své digitální videotéky Cine+ de Funes, která nabízí francouzským divákům okolo třicítky de Funesových filmů.

Programová skladba, která jenom odráží poptávku v izolaci? Ale kdepak, dokládá francouzské muzeum věnované kinematografii, La Cinématheque française. Pařížská instituce plánovala první dubnový den otevřít expozici věnovanou komikovi, kvůli současné situaci ji však prozatím odložila.

Přesto je Louis de Funes "jednoznačně antidepresivum", domnívá se Jean-Christophe Mikhailoff z muzea. "Jeho filmografie odpovídá zlaté éře francouzské historie, takzvané zlaté třicítce (1945-1975). Tato léta jsou spojována se šťastnou Francií, vysokou zaměstnaností, kdy jsme měli důvěru v pokrok, vždyť De Funesovy filmy jsou plné futuristických vynálezů, jako létající Citroen DS ve Fantomasovi," vysvětluje filmový nadšenec Mikhailoff.

Nadčasový úspěch de Funese lze přičíst jeho grimasám a mimice, díky kterým se v 60. a 70. letech i přes nepřízeň filmových kritiků stal miláčkem publika. Ačkoliv o něm nyní renomovaná pařížská instituce chystá expozici a loni se návštěvníkům otevřelo nedaleko Saint-Tropez celé komikovi zasvěcené muzeum, získal pouze jednu cenu César. Prestižní francouzské filmové ocenění mu bylo uděleno za celoživotní dílo v roce 1980, pouhé tři roky před smrtí.

"Je mim, trochu jako francouzská obdoba Charlieho Chaplina," říká o herci Mikhailoff. "Vypnete zvuk a (na obrazovce) se začnou dít věci," dodává. Betranda Dicaleho fascinuje tělo herce, který "má neustále zařazenou nejvyšší rychlost" a na obrazovce někdy tančí.

"Je to dítě v těle staříka, čehož si děti hned všimnou. Je jedním z nich," říká majitel účtu JustdeFunes.

De Funes ve svých filmech, ať už jde o Ludovica Cruchota nebo Victora Piverta (Žluva, jako ten pták!), hraje vždy stejnou postavu. Ta je zároveň popudlivá, zbabělá, egoistická, úslužná - a někdy i rasistická, jako je tomu například v Rabínovi Jákobovi.

"Je to archetyp, jako Pulcinella, tedy postava se špatnými úmysly, jejíž zlomyslnostem vždy někdo učiní přítrž. (De Funes) představuje člověka, kterému se nedaří, což nás dojímá," analyzuje hercovy role Dicale.

?1ère chaîne nationale pour France 2 hier après-midi avec 4 millions de téléspectateurs devant #RabbiJacob? pic.twitter.com/hJw0L2LPlr

Taková univerzálnost boří teorie o tom, že se de Funes chová jako typický "žabožrout". "Každý z nás má v okolí nějakého Louise de Funese nebo se v něm sám poznává," uzavírá Mikhailoff a připomíná velký úspěch hercových filmů i za francouzskými hranicemi, od Německa přes země bývalého Sovětského svazu až po frankofonní africké státy.