Pandemie posílila v Itálii solidaritu, ve Francii naopak

Pokles takzvané vnější solidarity, tedy ochoty sdílet problémy s ostatními zeměmi a národy, označil Snower za varovné znamení pro řešení budoucích krizí.

"Pokud nebude zahraniční solidarita národním zájmem, nedokážeme pandemii překonat. Navíc ohrozíme řešení dalších problémů a výzev, kterým lidstvo čelí, jako je společná ochrana klimatu," řekl Snower, který působí i na berlínské vysoké škole Hertie School. Za problematické chování zemí během krize označil nárůst nacionalismu včetně neochoty dělit se o vakcíny.

Studie, na které Snower pracoval společně s Katharinou Limou de Mirandou z hospodářského institutu IfW v Kielu, se opírá o data Gallupova ústavu a Světové banky. Z nich vyplývá, že Itálie s Japonskem vykázaly za loňský rok nehledě na pandemii růst solidarity nejen s vlastními skupinami obyvatel, ale také se zahraničím, naopak Francie, Británie a Kanada skončily na opačném konci hodnocení. Německo sice meziročně zaznamenalo růst vnitřní solidarity, u té vnější ale zaznamenalo propad. Ochota pomáhat cizím ve Spojených státech stagnovala.

Snower s de Mirandou se obávají, že přístup veřejnosti neukazuje, že by si z pandemie vzala poučení o tom, že globální problémy vyžadují globální řešení a spolupráci. "Obyvatelé reagovali uchýlením se zpět do svých tradičních struktur, a to národních i sociálních. Ze sondáží nicméně vyplynulo, že mladí lidé a lidé s vyšším stupněm vzdělání jsou ke globální spolupráci ochotnější, a to i na úkor národních zájmů," uvedla studie.

Malá ochota k celosvětovému postupu se během pandemie projevila zejména v programu Světové zdravotnické organizace (WHO) COVAX, jehož cílem je zajistit očkování pro chudé země. Politici v mnoha státech totiž podle studie vystupovali mnohem vstřícněji než jejich obyvatelé.

U obyvatel Spojených států a také Itálie studie rovněž zjistila velký nárůst ochoty vzít osud do vlastních rukou, mírný růst v tomto hodnocení zaznamenaly i Británie s Německem, zatímco Japonsko s Francií stagnovaly. Výraznější pokles se týká jen Kanady. "Důvodem může být to, že si lidé pokládají otázky, jak se o sebe a rodiny postarat během karantény, jak si zorganizovat život, práci z domova či domácí vzdělávání dětí," řekla de Miranda.

Tohoto měřítka se týká i důvěra ve státní instituce, která na počátku pandemie shodně rostla. Nejsilnější byla důvěra v Německu, kde za vládou stálo 65 procent obyvatel, zatímco v Británii a Itálii to bylo 35, respektive 37 procent. V průběhu krize se ale trend v důvěře obrátil, což lze vysvětlit únavou z karantény a nelepšící se epidemickou situací.

Vedle solidarity a ochoty postarat se o sebe porovnali Snower s de Mirandou i výkony ekonomik a emise oxidu uhličitého. Všechny země G7 prošly v loňském roce hospodářským propadem, v přepočtu HDP na obyvatele byl pak pokles nejrazantnější v Británii (minus 10,4 procenta), Itálii (minus 8,6 procenta) a Francii (minus 8,4 procenta). Výrazné bylo u všech sedmi zemí i snížení emisí, které u Kanady přesáhlo deset procent a u Francie, Británie a USA se této hodnotě těsně přiblížilo.