Krize v rusko-západních vztazích? Dopadne to takto, míní historik

Americké traktory v sovětských kolchozech

"Žádný z pokusů dostat Rusko pod tlak nikdy nefungoval. A není zcela pravdivé, že Sovětský svaz prohrával poslední studenou válku v době, kdy zkolaboval. Tento kolaps způsobily vnitřní problémy, nikoliv vnější zásahy. Vnější tlak pouze semkne ruský lid. Sovětská říše jednoduše došla k přirozenému konci života a ponořila se do zapomnění, jak se dříve stalo ruskému, britskému, španělskému, rakousko-uherskému a německému impériu," míní historik.   

"Americko-ruské vztahy se poprvé 'nachladily' bezprostředně po neúspěšné západní intervenci v sovětském Rusku. Jádrem této první studené války byla tzv. Colbyho nóta z 9. srpna 1920. Pokoušela se definovat ucelenou americkou politiku vůči Sovětskému svazu (Faktická chyba. SSSR byl vyhlášen až v roce 1922, pozn. překladatele) a odsoudit bolševický režim jako něco nenormálního a nakažlivého, a obhájit tak izolaci Moskvy," připomíná Romanov.    

"Colbyho nóta však ponechala Spojeným státům malou střílnu pro soukromé iniciativy, očividně v naději, že trh přivede bolševiky zpět k rozumu. Ve skutečnosti trh hrál svou roli, ale velmi vzdálenou tomu, co Washington plánoval. Jak se ukázalo, finanční zájmy byly silnější než politická vůle. Již v roce 1926 se v kolchozech v Povolží objevili 'návštěvníci' ze Spojených států: traktory Fordson-Putilovets," uvádí odborník.

Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

"Co je důležitější, Moskva a Ford Motor Company plánovaly od začátku dlouhodobou spolupráci. A přesně to se také stalo. Nejenže Ford dodal Sovětskému svazu více než 20 tisíc traktorů, rovněž pomohl ostavit Gorkého automobilové závody (GAZ), giganta v socialistické hospodářství. A v 30. letech Ford dokonce prodal Rusům dokumentaci k tanku Christie, kterou místní inženýři použili k vytvoření druhu tanků BT. Takže první studená válka skončila hlubokou spoluprácí," konstatuje Romanov.

"Důvodem druhé studené války byla poválečná expanze sovětského vlivu ve východní Evropě - ačkoliv nikdo nenutil západní spojence prodlužovat otevření druhé fronty. Druhá studená válka byla v zásadě opakováním té první, akorát ji tentokrát odstartoval projev bývalého britského premiéra Winstona Churchilla. A místo Fordu zaujaly Occidental Petroleum a Armand Hammer, nositelé Řádu přátelství lidu Sovětského svazu," dodává komentář.  

"Hammer ve skutečnosti začal spolupracovat již s Vladimirem Leninem a skončilo to polibky se sovětským vůdcem Leonidem Brežněvem. Takže tato studená válka rovněž skončila sfouknutím tensí a vznikem Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (faktická chyba. OBSE vznikla až v roce 1995, pozn. překladatele), která se dnes snaží prosazovat usmíření na Ukrajině. Na krátký čas, po dlouhém mrazu přišlo klasické tání," shrnuje historik.

"Třetí zmrazení americko-ruských vztahů začalo, když Sovětský svaz poslal v roce 1979 vojska do Afghánistánu. Bylo na vině (sovětské) politbyro? Před dvěma desetiletími by bezprostřední odpověď zněla ano. Avšak dnes, kdy agresivní islám zapaluje jeden region za druhým, se zdá, že sovětští představitelé nebyli zcela mimo mísu, když podnikli první pokus mu čelit. Pravda, vedli tu válku v sovětském stylu a sledovali vlastní zájmy, ale alespoň se o to pokusili. Nakonec i paměti bývalého amerického poradce v otázkách národní bezpečnosti Zbigniewa Brzezinského ukazují, jak nezodpovědnou roli hrály Spojené státy v tomto regionu, což nechává otevřenou otázku, kdo nese hlavní zodpovědnost za to, k čemu tam došlo. Stejné otazníky existují ohledně stávajícího tvrdého kurzu Západu vůči Rusku," konstatuje historik.    

"Opět bychom neměli mít žádné iluze. Sovětský svaz se nezahalil do žalu pod odsuzující palbou západních politiků. Zemřel v posteli, jako senilní starý muž trpící chronickými nemocemi. Takový osud potkal nejprve sovětské vůdce Leonida Brežněva, Jurije Andropova a Konstantina Černěnka a nakonec i celý Sovětský svaz," připomíná Romanov.

Západ dělá z Ruska obětního kozla

"Kdo může za to, že se novým jablkem sváru stala Ukrajina? Podle mého názoru je viníků mnoho - primárně to jsou Ukrajinci samotní, ale také Washington, Evropská unie a Moskva. Západ však opět učinil z Ruska obětního kozla a snaží se ho izolovat. Ale je pravdou, že jistý druh vytrvalosti se vyplatí, především protože dnešní Rusko není Sovětský svaz a žije v něm dnes mnohem více lidí než dříve, kteří chtějí vidět tání v (rusko-západních) vztazích. Navíc současná geopolitická mapa nezahrnuje pouze Západ, ale také velmi silný Východ a teplý a zvoucí vítr z tohoto směru fučí k Rusku," deklaruje komentátor.

"A nakonec, není zde otázkou pouhá západní snaha inkasovat na velkém ruském trhu. Jde o to, že Západ je opakovaně konfrontován skutečností, že svět bez Ruska není kompletní a Moskvu lze ignorovat pouze na vlastní nebezpečí. Stejně jako předtím budou obě strany vyjednávat, aby překonaly současnou slepou uličku. Pochopitelně to bude vyžadovat trpělivost. Ale tání neodvratně přijde. Historie to garantuje," uzavírá historik.  

EuroZprávy.cz se snaží svým čtenářům nabídnout pohled na události jak ze západní, tak z ruské perspektivy. Našim cílem je nestranné zpravodajství, proto hledáme názory na obou stranách. Děkujeme za pochopení.