Válečné bubny? Strategie NATO a Ruska znepokojuje profesora

Válku nechce NATO ani Rusko

"Momentálně se v rámci cvičení BLATOPS (Baltic Operation) pod vedením NATO plaví lodě a vojáci z 17 zemí po Baltském moři, včetně těch z nečlenských států jako je Gruzie a Finsko, přičemž nacvičují společné operace, jako je útok na pláž. Také v rámci cvičení Saber strike probíhajícím tento a příští měsíc můžeme vidět síly NATO cvičící v daném regionu, zatímco cvičení Noble Jump prověřuje schopnosti nových Sil velmi rychle reakce," připomíná profesor.     

"Rusko mezitím sotva odpočívá na vavřínech. V květnu pořádalo celostátní letecké cvičení a pohotovostní manévry, při nichž mobilizovalo 12 tisíc vojáků pod severním a západním velením, včetně nové Arktické brigády na poloostrově Kola. Zároveň vysílá dálkové bombardéry k hlídkám poblíž a občas i do vzdušného prostoru NATO," konstatuje Galeotti.

"Tyto operace jsou drahé. Například dubnové cvičení Frisian Flag zahrnovalo desítku amerických stíhaček F-15; každá jejich hodina ve vzduchu přijde na operační náklady v hodnotě 42 tisíc dolarů. Mohou být zároveň politicky provokativní. Hra s ohněm ruských leteckých hlídek zvýšila riziko vzdušné kolize či potíže s kontrolou civilní letecké dopravy. Proč tedy stávající příval?" pokládá otázku odborník.

Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.  

"Zaprvé, jde o výcvikové aktivity, kdy jednotky a velení nacvičují potenciální operace, zvykají si pracovat společně a pilují své schopnosti. To je jeden z důvodů, proč je tak důležité sledovat vaše potenciální nepřátele, jelikož mohou poskytnout nedocenitelné stopy o svých vojenských úmyslech a schopnostech. Oni to ale také ví, a proto jsou cvičení často příležitostí jak pro dezinformace, tak komunikaci. Neexistuje důvod se domnívat, že Moskva momentálně pevně věří, že dokáže zahájit válku s NATO - aliancí, která v případě potřeby dokáže Rusko převýšit výdaji, palebnou silou i počtem vojáků. Stejně tak není sebemenší šance, že by se NATO chystalo do křížku s Moskvou," tvrdí akademik.

"Stačí se koneckonců podívat na charakter jeho angažmá na Ukrajině. Země NATO, které nikterak neváhají s rozmístěním bojových jednotek kdekoliv (na světě) a dokonce i svržením vlád, jsou velmi opatrné, omezují se na výcvik Ukrajinců a posílají jen nesmrtící pomoc a teplá slova. Riziko přímé konfrontace s ruskými jednotkami v Donbasu převažuje jakékoliv závazky vůči Kyjevu," podotýká Galeotti.   

Dvousečné dopady

"Takže cvičení a další symbolické rozmisťování vojsk se stalo demonstrací odhodlání. Nejde jen o naději, že se podaří zastrašit druhou stranu, ale také o ujištění vlastních spojenců. Například pravidelná cvičení NATO v pobaltských státech, stejně jako navrhované předsunuté rozmístění americké těžké techniky mají za cíl varovat Moskvu, že ať se již na Ukrajině stane cokoliv, vpád do západních zemí bude brán vážně. Zároveň mají však posílit morálku v Pobaltí a zabránit místním, aby přemýšleli o dohodě s Ruskem jako o nejlepší ze všech špatných možností," domnívá se profesor.     

"To je obzvláště důležité v době, kdy průzkumy veřejného mínění ukazují, že nacionalistický sentiment v mnoha zemích NATO se obrací proti podpoře spojenců. Především v Německu nedávný průzkum zjistil, že 29% obyvatel neviní Moskvu z násilností na Ukrajině a většina lidí, 58% ku 38%, je proti podpoře spojenců z NATO, kteří čelí ruské hrozbě. Problémem je, že příliš mnoho lidí začalo pojímat cvičení a zjevnou a implicitní rétoriku, kterou odrážejí, jako nominální hodnotu. Moskva plánuje rozmístění střel Iskander-M, které mohou nést jaderné hlavice, v Kaliningradské oblasti - no a co? Teoreticky to znamená, že mohou zasáhnout Berlín: můžeme však skutečně předvídat možný scénář, kdy by jedna ze stran sáhla po jaderných zbraních a ve výsledku zavedla Zemi k Armageddonu?" vysvětluje expert.

"Nejde o vojenské soupeření, ale je to o odhodlání. Otázkou se stává, zda těžké rachocení zbraněmi funguje, jak je zamýšleno. Výsledky německých průzkumů veřejného mínění mohou být částečně důsledkem tu jemné, tu odhodlané informační války vedení Moskvou. Zároveň však zřejmě příliš nereflektují zastrašování, které provádějí ruské bombardéry v Pobaltí, ale spíše obavy, že agresivní spojenci (a ano, to do značné míry - byť ne výhradně - znamená Spojené státy) mohou tlačit NATO do konfrontace, kterou si Němci nepřejí," spekuluje komentář.    

"Jinými slovy, jasný jazyk a akce zamýšlené jako varování Moskvě a ujištění členům NATO mohou ve skutečnosti podkopávat jednotu, která je pro alianci natolik klíčová. Zároveň to vypadá, že ruské agresivní postoje tlačí tradičně neutrální Finsko a Švédsko blíže k NATO než kdykoliv předtím. Obě země se ne náhodou účastní BALTOPS. Není tudíž paradox, že zatímco vedení NATO i Ruska se vyžívají v macho pózování v rámci současné falešné války, tyto postoje jsou ve skutečnosti mnohem více kontraproduktivní, než si zřejmě uvědomují?" pokládá závěrem otázku Galeotti.     

EuroZprávy.cz se snaží svým čtenářům nabídnout pohled na události ze široké perspektivy. Našim cílem je nestranné zpravodajství, proto hledáme názory napříč politickým spektrem. Děkujeme za pochopení.