Rusko navyšuje bojovou sílu, opětovně přijímá kozáky

Za poslední roky to není poprvé, co se objevily nezávislé oddíly ruských kozáků. Kreml využil kozácké síly při zabezpečení oblasti kolem Volhy a během loňské zimní olympiády v Soči. Bezpečnostní kozácké jednotky se také vynořily v Sýrii i na Ukrajině, i když ne zcela pod velením Kremlu.

Rozhodnutí ruské vlády využívat tyto jednotky pramení z tradice, kdy byly tyto síly využívány na armádní účely k ochraně hranic, nicméně schopnost Moskvy udržet kozáky pod kontrolou byla často zkoušena.

Z historických zdrojů jsou kozáci známí svou zuřivostí a statečností. Mnoho Rusů si jejich nezávislou povahu a odolnost vůči vládě Kremlu idealizuje. Kozácká statečnost je často zpodobňována v ruské literatuře, v pracích jako Kozáci od Tolstého nebo Tichý Don od Michaila Šolochova.

Prchali před nevolnictvím

Nicméně kozácká loajalita centralizované síle v Rusku nikdy nebyla jistotou. Proto Kreml váhá, zda-li přijmout kozáky jako samostatnou entitu, nebo jestli se pokusit je asimilovat do ruské populace.

Původ a vznik kozáckého národa není zcela jasný, ale samotné slovo „kozák" pravděpodobně pochází z turkického kořene pro „dobrodruha" nebo „svobodného člověka". Obě slova popisům vyhovují. Skupina je jednou definována jako odlišné etnikum uvnitř východních Slovanů, jednou zase jako válečná kasta.

Ruští kozáci migrovali z oblasti Volhy v 15. století jako zemědělci prchající před nevolnictvím v jihovýchodní Evropě. V Evropě se stále vyskytují velké skupiny kozáků především na Ukrajině, ačkoliv každá z nich jedná nezávisle na ostatních. Kozáci toužili po autonomii, a proto se usadili na okraji Ruského impéria a Předkavkazsku – oblastech ovládaných muslimskými komunitami.

Vojáci i bohabojní lidé

I když jsou původem Slované, výrazně se od Rusů lišili. Byli vybaveni unikátními meči a biči, nosili vysoké klobouky z ovčí kůže, stříbrné náušnice a legendární kabáty čerkesky, které vznikly, když si kozáci na kabáty našívaly střelné zbraně a nože, aby je měli v boji vždy po ruce.

Kozáci byli silně pověrčiví ohledně svého ošacení a vzhledu. Každý z nich si nechal na levé straně hlavy nad čelem narůst jeden dlouhý pramen vlasů, aby s ním mohli smést ďábla z levého ramene (věřilo se, že anděl sedí člověku na rameni pravém). Dokonce mají i rčení: „Kozák není kozákem, pokud nemá svůj pramen vlasů nad čelem."

Věří také, že jakmile kozák zemře, jde rovnou do pekla, protože strávil svůj život zabíjením nepřátel. Bůh ale ví, že nepřátele zabíjí jenom z lásky k domovině, a proto zemřelého vytáhne z pekla za jeho pramen vlasů.

Mrtvého by nikdy neokradli

Kozáci byli národem válečníků, ale Rusové je, na rozdíl od svých čečenských sousedů, považovali za čestné. Hlavním důvodem byla pravděpodobně pravoslavná křesťanská víra, zatímco Čečenci byli muslimové.

Kozáci měli také kodex cti. Platil například zákaz vzít cokoliv padlému vojákovi. Brát ošacení nebo majetek mrtvého bylo považováno za nešlechetné. Vojenská služba byla též součástí víry. Náboženské faktory silně ovlivňovaly kozáka a jeho povinnosti jako vojáka.

Ruská říše kozáky přijala jako přirozený nárazník mezi muslimy a pravoslavným impériem. Nejslavnější jsou vesnice v okolí řeky Volhy, které fungovaly jako armádní stanoviště bránící ruské vnitrozemí před bojovníky z Čečenska. Kozáci se ale také Rusku postavili ve dvou velkých revolucích v 18. století.

I Napoleon se před nimi sklonil

Když impérium povstání potlačilo, byli kozáci přetvořeni do speciální vojenské kasty uvnitř ruských sil. Kozácké oddíly byly považovány za jedny z největších elit a velmi často je nasazovali do vojenských kampaní, jež měly za úkol rozšířit území Ruska na Kavkaz, Sibiř a střední Asii.

Využívali se také jako polovojenské síly k vytlačování (nebo zabíjení) muslimů a Židů z říše. Kozáci prý vedli genocidu proti Čerkesům na konci 19. století. Ne vždy ale bojovali pouze podle rozkazů impéria. Často jednali dle svého uvážení a byli označováni jako mstitelé. Samotný Napoleon prý řekl: „Kozáci jsou ty nejlepší lehké jednotky na světě. Kdybych je měl v armádě, prošel bych s nimi celý svět."

Během Říjnové revoluce se kozáci přidali na stranu carovy armády bělogvardějců. Nakonec se ale spojili s Rudou armádou a bolševiky. V Petrohradu – tehdejším hlavním městě Ruska - byly umístěny tři oddíly kozáků, aby bránily carovy podporovatele. Kozáci ale začali dezertovat, proto je bělogvardějci označili za zrádce.

Byli odstraněni, aby se mohli zase vrátit

Začátek sovětské éry byl pro kozáky nešťastný. Ihned po porážce Bílé armády Sověti spustili program na odstranění kozáků. V roce 1919 byly zmasakrovány desítky tisíc lidí a zbylí kozáci byli rozděleni do různých regionů.

Nicméně o rok později Sověti vzburcovali kozáky věrné bolševikům a přejmenovali je na „rudé kozáky". Ti pak byli nasazeni ve východní Evropě, aby šířili komunismus a vedli pogromy proti Židům.

Sovětská vláda zdokumentovala vítězství „rudých kozáků" v médiích, čímž jejich činy romantizovala. Nicméně sovětská láska ke kozákům neměla dlouhého trvání. Po invazi do Polska ve 20. letech 20. století byli z Rudé armády vykázáni. To trvalo až do 30. let a vypuknutí 2. světové války.

Putin vyjádřil podporu

Kozácké oddíly byly znovu vzkříšeny, aby bojovaly proti nacismu. Celkem v Rudé armádě sloužilo sedmnáct sborů, jež dokonce obdržely vlastní místo při průvodu na Rudém náměstí k příležitosti vítězství v roce 1945. Nacisté ale měli svoje vlastní jednotky kozáků, vytvořené z těch, co uprchli Stalinově útlaku. Po zbytek sovětské éry byla identita kozáků tvrdě potlačována.

Po pádu Sovětského svazu došlo ke vzkříšení. Vznikla kozácká autonomní republika známá jako „Divoké pole". Hnutí pro nezávislost však vyšumělo ve chvíli, kdy se ruské síly přesunuly na jih, aby tam potlačily ostatní separatistická a autonomní hnutí. Kozáci se organizovali jak v polovojenských silách pod ruskou armádou, tak jako mstitelské skupiny.

Od nástupu Vladimíra Putina k moci se status kozáků značně zvýšil. Prezident podporoval jejich statečnost, pravoslavnou víru a loajalitu k Rusku. V minulém desetiletí byly kozácké oblečení, hudba a tanec oblasti Volhy zase populární.

Hlídali Soči, sloužili i jako atrakce

Kreml začal kozáky znovu přijímat jako bojovou sílu. Pod Putinem se zformovalo 11 vojenských skupin pohybujících se od několika stovek do jednoho tisíce mužů. Od oblasti Volhy až po Moskvu a Petrohrad mají tyto jednotky nařízeno zachovávat pořádek. Jejich organizace jsou považovány za silně xenofobní.

V roce 2012 řekl tehdejší guvernér Krasnodarského kraje Alexander Tkačev: „Co nemůžete udělat sami, udělají kozákové." Rusko obnovilo mytologii kozáků z ruské literatury – zuřiví, ale čestní válečníci. Na olympiádě v Soči kozácké patroly nosili tradiční oděvy. Nejen že tedy posilovali bezpečnost při hrách, sloužili ale také jako velká turistická atrakce.

Ale stejně jako předtím nedokáže Kreml kozáky a jejich zápal plně kontrolovat. V Sýrii operuje žoldácká skupina, jež byla v roce 2013 kompletně kozácká. Podobně jako Čečenci se i kozáci od loňského roku dobrovolně zapojují do konfliktu na Ukrajině na straně pro-ruských separatistů.

Kontrola nad kozáky nikdy nebyla stoprocentní

Ačkoliv kozáci bojovali původně na straně Ruska, v květnu se separatisté a kozáci obrátili proti sobě. Hlavním důvodem bylo prý ovládnutí tří měst, jež kozáci prohlásili autonomními republikami. Po měsíci boje byli údajně kozáci ruskými silami a separatisty z východní Ukrajiny téměř vytlačeni.

Jako mnoho různých etnických a demografických skupin v Rusku, kozáci budou Kremlu užiteční, ale jen do doby, než začnou usilovat o nezávislost.