Objektivní ruské zpravodajství? Takhle se informuje o krizi na Ukrajině

Způsob, jímž je těchto cílů dosahováno, má velmi jednoduchou podobu. Dominantní a státem kontrolovaná ruská média, jako je například televizní stanice Pervyj kanal či vládní noviny Rossijskaja gazeta, přinášejí v podstatě denní zpravodajství ze zmiňovaných území. Zdroj informací obvykle představuje některý doněcký či luhanský politik, voják či místní zpravodajská agentura, jejichž důvěryhodnost přirozeně nelze ověřit. Vstup novinářů do oblasti je totiž bedlivě střežen a regulován podle lokálních zákonů, o čemž se mohli přesvědčit novináři z televizní stanice Dožď. Ti se pokusili v oblasti získat materiály pro své zpravodajství, ale byli zastaveni doněckými bezpečnostními složkami. Zabavená novinářská technika údajně obsahovala neobjektivní a provokativní materiály, což posloužilo jako záminka k jejich vypovězení na území Ruska. Možnost ověřit informace pocházející z těchto území tedy neexistuje, stejně tak jako objektivní zpravodajství o něm.

Značná pozornost je v ruských státních informačních kanálech věnována správné terminologii. O doněckých a luhanských ozbrojených silách se zásadně píše jako o domobraně, proti nimž na frontě zpravidla stojí ukrajinští fašisté, neonacisté a případně i zahraniční nájemní vojáci. Kyjevská vláda je označována jako junta, jež je vedena ukrajinskými jestřábi, tedy válečnými štváči. O nákladních vozech, které z Ruska v pravidelných intervalech přiváží do oblasti veškeré potřebné zboží, není zpravováno jinak, než jako o dodávkách humanitární pomoci. Obsah těchto dodávek nemůže žádný nezávislý pozorovatel kontrolovat a na území samozvaných republik se tak jednoduše může pašovat další vojenská technika.

Rusko kritizuje vojáky NATO?

K oblíbeným tématům ruských médií v souvislosti s krizí na východě Ukrajiny patří tvrzení o přítomnosti instruktorů a vojáků NATO. Rossijskaja gazeta, s odkazem na doněcké zdroje samozřejmě, například v listopadu informovala o zasažení ukrajinského vrtulníků místními doněckými silami. Ten byl sice schopný vrátit se na území kontrolované kyjevskou vládou, ale ještě předtím si někdo všiml, že uvnitř vrtulníku seděli instruktoři ze zemí NATO. „Na pomoc ukrajinským ozbrojeným silám v oblasti Donbasu dorazili američtí odstřelovači," zní další zaručená zpráva.

Velmi citlivým a pozorně sledovaným případem se stalo nizozemské vyšetřování sestřelení malajsijského Boeingu 777 letu MH-17. „Letadlo bylo sestřeleno ze země, z území, které bylo pod kontrolou domobrany, a raketa byla vystřelena z komplexu typu Buk," uvedla televizní stanice Pervyj kanal. Stanice pak namítala, že informace z ruských radarů a od firmy Almaz Antej doručené Moskvou nebyly vůbec brány v úvahu, a zpochybnila i některé důkazy. „Jestli mluví rusky, tak to musí být ruští vojáci. Přitom i ukrajinští vojáci se mezi sebou baví rusky... Závěry ruských specialistů dokázaly, že letadlo bylo nejpravděpodobněji zasaženo ukrajinskou raketou." Neruské publikum se touto verzí nezdá být příliš přesvědčeno.

Doněčtí představitelé často zdůrazňují, že se kyjevská vláda existující krizi snaží vyřešit v první řadě silou. Série článků vládní Rossijskoj gazety, podle kterých Ukrajina v dubnu 2014 začala vojenskou operaci proti oběma samozvaným republikám, dokládá, že Kyjev nechce plnit Minské dohody, jež využívá jako krytí k vedení diplomatické a informační války. „Kyjevský režim má značný zájem na prodlužování občanské války, na níž jeho význační představitelé vydělávají a která je jedinou příčinou chudnutí obyvatelstva," objevilo se v jednom z textů.

Kdo za Ukrajinu opravdu může?

Bezpečnostní situace na Ukrajině je podle ruských médií tak jako tak špatná, protože tam extrémně pravicová uskupení mají volnou ruku. „Celá země ví, že pro radikály je pořádek a pogrom synonymum. Hlavní cíle radikálů jsou tradičně ruské objekty... V Charkově uspořádali radikálové z dobrovolnické brigády Azov pochodňový průvod. Provolávali fašistická hesla a hrozili zavést pořádek, svůj pořádek. Policie, jako vždy, nezasahovala," informoval Pervyj kanal. Politický analytik Stanislav Byšok doplňuje: „Ukrajinský nacionalismus je na vzestupu... Dnes je to hlavní ideologie v rétorice ukrajinských představitelů."

Kyjev je přirozeně vykreslován tak, že se snaží destabilizovat situaci v samozvaných republikách vysíláním špionů. Jedna ze zadržených špionek doněckým bezpečnostním složkám údajně prozradila, kde se schovávají lidé, kteří v zimě roku 2014 v Kyjevě zabíjeli demonstranty. Jako útočiště jim, podle jejího vyjádření, slouží jedna ze základen extrémistických hnutí na Kyjevem kontrolované části Doněcké oblasti. „Na základně Organizace ukrajinských nacionalistů nás učili získávat důvěru a poslali nás do proruských měst Cherson, Mariupol a Oděsa navštěvovat koncerty, hledat prorusky naladěné lidi a pokud možno získat od nich jejich telefonní čísla a domovní adresy," řekla zadržená.

Před několika měsíci se na ukrajinských územích mimo kontrolu kyjevské vlády uskutečnily volby. Jejich pořádání mělo místním politikům dodat jistou dávku legitimity jak v očích voličů, tak i mezinárodního společenství. Oficiální ruské zdroje zmiňují, že pozorovatelé z bratrských republik Abcházie, Osetie a Ruska potvrdili dodržování volebních standardů OBSE. Velmi proruský finský politický aktivista Johan Bäckman v den konání voleb uvedl: „Já si myslím, že dnes jsme mohli vidět vzorový demokratický proces." Nakonec doněcký vrcholný politický představitel Aleksandr Zacharčenko všechny přítomné skeptiky ujistil o spravedlivém průběhu: „My sami zabezpečujeme dodržování všech demokratických zvyklostí." Autorita a hodnověrnost těchto volebních pozorovatelů je přinejmenším velmi diskutabilní.

Mluví se i o Česku

V ruských médiích se objevila i česká stopa. V Ostravě, partnerském městě Doněcka, došlo totiž k otevření prvního zastupitelstva jedné ze samozvaných republik na území EU. Jeho zaměstnanci by se měli zabývat organizací dodávek humanitární pomoci, vyhledáváním obchodních kontaktů a pravdivě informovat občany EU o dění na Ukrajině. Nakonec vyšlo najevo, že nejde o žádnou oficiální diplomatickou misi, nýbrž o spolek registrovaný podle občanského zákoníku s příznačným názvem Zastupitelské centrum DNR, z. s. Opětovně šlo pouze o pokus napálit nesoustředěné čtenáře.

Pravděpodobně není velkým překvapením, že samotní Rusové již na sledování ukrajinské krize rezignovali. Smyšlené a nepodložené informace jsou možná ze začátku zábavné, ale dlouhodobě naprosto neatraktivní. Sledovat zpravodajství z neexistujících států, které je na hony vzdálené od reality, přece nemůže nikoho zaujmout. Listopadový sociologický průzkum uskutečněný centrem Levada se ruských občanů tázal, zda sledují dění na Ukrajině. 44 % z dotazovaných odpovědělo, že nijak zvlášť, a 26 % vůbec ne. 2 % respondentů o něm dokonce nikdy nic neslyšelo. Tyto výsledky hovoří samy za sebe.