Kam až bude Rusko ochotno zajít? Evropě hrozí, že se stane druhou Ukrajinou, varuje vlivný think tank

Zatímco Ukrajina už třetí zimu čelí ruské hybridní válce, Západ si začíná pomalu uvědomovat její nebezpečí, začíná svou analýzu Atlantic Council. Svědčí o tom množství aktivit, které činí Západ pro boj s falešnými zprávami. Evropská Unie v roce 2015 zřídila East Stratcom, jednotku zaměřenou na odhalování dezinformací vycházejících z proruských médií a kolujících po EU. Z zemí EU obzvláště Atlantic Council zmiňuje Českou republiku, která zřídila Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám. Německo se též chystá zřídil podobný institut před národními volbami na letošní podzim. Na začátku ledna 2017 nejvíce autoritativní švédsky ústav zahraniční politiky vydal zprávu obviňující Rusko z vedení informační války proti této skandinávské zemi.

Mnohé z těchto snah jsou přímou reakcí na falešné zprávy generované Ruskem v nedávných amerických prezidentských volbách. Kdyby ale politici věnovali větší pozornost ukrajinskému případu, píše Atlantic Council, západní publikum by nemuselo být tak zranitelné. Od samého počátku, informační válka hrála klíčovou roli v útoku Moskvy na Ukrajinu. Ruské televizní kanály vysílaly archivní záběry nesouvisejících nepokojů maskovaných jako zpravodajství v reálném čase z Krymu. Ruští vojáci se dovedně stylizovali do role místních „sebeobranných jednotek." Pouliční bitvy s "ukrajinskými" ozbrojenci byly naaranžovány pro kamery.

Jak se konflikt rozšířil na východ Ukrajiny, taktiky Kremlu se staly ještě ambicióznější. Autobusy plné ruských občanů přijely do krajských ukrajinských měst, aby tito občané zde vystupovali jako místní demonstranti. Sociální média sloužila jako ideální půda pro rozšíření kremelských konspiračních teorií o neonacistech i amerických tajných službách, kteří se stávali aktéry falešných zvěrstev jako bylo například až mýtické ukřižování tříletého chlapce, líčené s hrůznými podrobnostmi v hlavním vysílacím čase na ruské státní televizi.  

Tyto osvědčené techniky se ukazují jako stejně účinné, i když jsou aplikované i na ty státy, které nepatřily pod dřívější Sovětský svaz, tvrdí Atlantic Council a dodává některé příklady. Na počátku roku 2016 Německo zakusilo protesty inspirované učebnicovým falešným zvěrstvem sestávajícím z fiktivního hromadného znásilnění ruské imigrantky skupinou muslimských imigrantů. Podobné Kremlem šířené dezinformace se objevily i případě referend o EU v Nizozemsku a Velké Británii a též v prezidentských volbách v Americe, zvyšujíce obecnou paniku a pomáhajíce těm, co v souladu s ruskými zájmy protestují proti muslimům a EU.

Podle ukrajinského prezidenta Petra Porošenka byla Ukrajina v posledních dvou měsících terčem 6500 kybernetických útoků. Cílem většiny z nich byly vládní orgány. Dá se očekávat, že tato kybernetická válka zasáhne v roce 2017 ve velké míře též vládní orgány v rámci EU s úmyslem paralyzovat státní aparát, oslabit důvěru v něj a vyvolat hnutí proti-establishmentu. V rámci ukrajinské krize se Rusku povedlo vykreslit protesty na Majdanu jako americké spiknutí tím, že uvolnilo uniklé rozhovory mezi americkým velvyslancem na Ukrajině a jeho kolegy z ministerstva zahraničí. Podobné pro-ruské narativy se pravděpodobně budou objevovat i evropském kontextu, přičemž nejpravděpodobnější kandidátkou špehování je Angela Merkelová jakožto jedna z nejmocnějších politických oponentek Ruska.

Podle Atlantic Council ruské šíření falešných alarmujících zpráv bude nejvíce intenzivní v době volebních cyklů evropských zemí. Ty poskytují nejlepší příležitost pro stupňování existujícího napětí a zhoršování místních křivd. Rusko si tuto taktiku vyzkoušela na Ukrajině, kde se snažilo přehánět vliv krajně pravicových skupin v zemi. V případě evropských zemí vzhledem k poměrně vstřícnému postoji mnoha těchto místních krajně pravicových skupin k Rusku spíše budou zdůrazňována nebezpečnost plíživé islamizace a slabost multikulturní politiky prosazované liberálními demokratickými institucemi. Jakékoliv zvýšené protesty a skandály Rusko obratem využije na mezinárodní mediální scéně k šíření poplašných zpráv v dalších zemích.

Jak daleko bude chtít Rusko skutečně zajít? Bude evropské státy taktéž čekat invaze „zelených mužíků“? Jen málokdo v současnosti věří, že Kreml by riskoval vystupňování svých současných hybridních operací na úroveň ozbrojeného konfliktu v rámci EU. Nicméně, dodává Atlantic Council, nepovedený ruský převrat v Černé Hoře na konci roku 2016 je připomínkou toho, že ozbrojené agrese hybridní povahy zůstávají konstantní hrozbou na periferii EU, od Balkánu po Pobaltí. I když se takové scénáře mohou zdát bizarní, Ukrajina taktéž nevěřila, že by se někdy Rusko uchýlilo k násilí – a podívejte, jak to s ní dopadlo, varuje Atlantic Council.