V Británii se ve velkém začíná mluvit o návratu do EU

Své odvážné výroky Streeting pronesl na konferenci Labouristické strany, kde zároveň vyjádřil záměr kandidovat na post stranického lídra v případě hlasování o nedůvěře Starmerovi. Ačkoli patří k hlavním favoritům na nahrazení současného premiéra, dodal, že v zájmu strany i národa není vyvolávat souboj o vedení dříve, než bude mít možnost se do Westminsteru vrátit a kandidovat také starosta Manchesteru Andy Burnham. Tento politik, přezdívaný jako „král Severu“, v minulosti návrat do unie podporoval, nyní se však od Streetingovy rétoriky distancoval.

Na summitu Great North Burnham sice označil brexit za škodlivý, ale zdůraznil, že to poslední, co by země měla dělat, je znovu otevírat staré spory. Vyjádřil respekt k výsledkům referenda z roku 2016 a varoval, že nerespektování tehdejšího hlasování by podkopalo důvěru v demokracii. Burnham se momentálně uchází o křeslo v doplňovacích volbách v obvodu Makerfield, kde v minulosti téměř 65 % voličů hlasovalo pro odchod z unie.

Streetingův vyhraněný postoj vyvolal vlnu kritiky i uvnitř vlastní strany, přičemž ministryně kultury Lisa Nandy označila jeho argumenty za zvláštní. V reakci na těžké ztráty labouristů v místních volbách ze 7. května uvedla, že návrat do unie implikuje myšlenku, že v roce 2015 bylo vše v pořádku a stačí se tam vrátit, přičemž odpověď na současné problémy musí být komplexnější. Labouristický poslanec Dan Carden doplnil, že komunity dělnické třídy nechtějí poslouchat, že s brexitem udělaly chybu, protože svým tehdejším hlasováním vysílaly jasný vzkaz, který strana dosud plně nepochopila. Rozkolu využila lídryně Konzervativní strany Kemi Badenoch, podle níž spor dokazuje, že labouristé nemají pro zemi žádný plán a chtějí jen znovu bojovat dávno rozhodnuté bitvy. Sám premiér Starmer možnost budoucího návratu neodmítl, ale odmítl se nechat vtáhnout do debat o horizontu mnoha let a zdůraznil, že se soustředí na postupné přibližování k unii v zájmu země.

V referendu konaném 23. června 2016 se těsná většina britských voličů vyslovila pro opuštění Evropské unie, když pro odchod hlasovalo 51,9 % a pro setrvání 48.1 %. Evropská rada pak oficiálně spustila proces brexitu v březnu 2017. Podle odborníků z Eurasia Group šlo o traumatizující proces pro obě strany, kdy Evropané ztratili přístup k jednomu z nejdůležitějších finančních a diplomatických center s jaderným arzenálem a Británie zase přišla o volný přístup na klíčový unijní trh. Politická náročnost rozvodu vedla v květnu 2019 k rezignaci tehdejší konzervativní premiérky Theresy May, které se nepodařilo schválit dohodu přijatelnou pro její vlastní stranu.

Jedním z hlavních problémů vyjednávání bylo, že kampaň před referendem nikdy jasně nedefinovala, jak by měl brexit v praxi vypadat. Bývalý premiér Boris Johnson později vyhrál volby se slibem brexit dokončit, načež zákon o vystoupení vstoupil v platnost na počátku roku 2020 a Spojené království následně opustilo jednotný trh i celní unii ke konci téhož roku. Právní experti z Cambridgeské univerzity popisují výslednou dohodu jako velmi tvrdou, protože sice zachovala bezcelní obchod na zboží splňující pravidla původu, ale vygenerovala obrovské množství administrativy. Kvůli vysokým nákladům na papírování tak v exportu do unie pokračovali jen velcí vývozci, zatímco menší firmy s vývozem skončily.

Po vítězství labouristů ve všeobecných volbách v roce 2024 se komunikace mezi Londýnem a Bruselem pod vedením Starmera zlepšila, neboť strana slíbila restartovat vzájemné vztahy. Cílem bylo nejprve zlepšit diplomacii a následně postupně odbourávat ekonomické a obchodní bariéry. V květnu 2025 obě strany na summitu přijaly společné prohlášení o partnerství v oblasti bezpečnosti a obrany, avšak jednání v dalších oblastech, jako je mobilita mládeže nebo opětovné začlenění Británie do evropského trhu s elektřinou, uvízla na mrtvém bodě. Hlavním kamenem úrazu zůstávají finanční příspěvky, které by Spojené království muselo za tyto dohody platit.

Starmer sice po neúspěchu v květnových místních volbách potvrdil snahu umístit Británii do srdce Evropy, tato pozice je však omezena vnitřními limity Labouristické strany, která stále odmítá opětovný vstup do celní unie nebo jednotného trhu. Finanční dopady brexitu zůstávají předmětem neustálých diskusí. Think-tank U.K. in a Changing Europe odhaduje, že brexit stál britskou ekonomiku přibližně 6 % až 8 % růstu HDP, a Úřad pro rozpočtovou odpovědnost loni v červenci předpověděl, že v dlouhodobém horizontu budou britský export i import zhruba o 15 % nižší, než kdyby země v unii zůstala.

Případný opětovný vstup Británie do unie by byl politicky i právně mimořádně složitý a musel by probíhat podle standardního článku 49 Smlouvy o Evropské unii. Spojené království by sice začínalo ze silné pozice, protože již má vybudované potřebné institucionální struktury včetně nezávislého soudnictví, proces by však vyžadoval jednomyslný souhlas všech stávajících členských států. Získat takovou podporu může být obtížné, přičemž Francie by například mohla o opětovném přijetí Britů rozhodovat v celonárodním referendu. Slovo by musela dostat i britská veřejnost, přičemž analytici naznačují, že by se tento bod mohl stát součástí příštího volebního programu labouristů, což by znamenalo de facto referendum o mandátu pro vládu k tomuto kroku.

Evropské orgány se k současným diskusím vyjadřují velmi zdrženlivě. Úřad vysoké představitelky unie pro zahraniční věci Kaji Kallas věc odmítl komentovat a hlavní mluvčí Evropské komise Paula Pinho uvedla, že v této fázi nebude vyvozovat žádné závěry, a odkázala na nadcházející unijní summit. Naopak německý poslanec Knut Abraham vyjádřil potenciálnímu návratu podporu s tím, že by šlo o výhodnou situaci pro obě strany v době rostoucích vnějších hrozeb. Španělský premiér Pedro Sánchez již dříve prohlásil, že Španělsko by návrat Británie rozhodně podpořilo, protože jim ostrovní stát v unii chybí.

Mnozí evropští lídři však pravděpodobně zůstanou kvůli chaosu ve Westminsteru opatrní. Unie nebude chtít vstoupit do žádných vyjednávání, dokud nebude existovat jasný a stabilní britský názor na integraci. Evropští představitelé vnímají složitost britské vnitřní politiky a uvědomují si riziko, že by po volbách v roce 2029 mohla v Británii vzniknout vláda strany Reform UK, která by jakékoli vazby na unii odmítla. Přestože průzkum agentury YouGov z dubna 2026 ukázal, že 55 % Britů podporuje návrat do Evropské unie, odborníci varují před přeceňováním těchto dat. Všeobecné uznání faktu, že brexit zemi ekonomicky poškodil, totiž nutně neznamená, že si lidé skutečně přejí opětovný vstup do unijních struktur.