Jak zvítězit na Putinem? Renomovaný magazín nabízí odpověď

Sblížení Ruska a USA znepokojuje řadu vrchních evropských činitelů. Obávají se, že USA nebude mít díky tomu zájem krotit nejhorší ruské tendence. Rusko se zdá odhodlané podkopat důvěru v evropskou demokracii prostřednictvím více či méně skrytých intervencí do evropských voleb a prostřednictvím partnerství s protisystémovými politiky typu maďarského Viktora Urbana. Stupňující konflikt na Ukrajině - přímo na prahu EU - naznačuje, že ruská armáda představuje hrozbu nejen evropským hodnotám, ale i evropské bezpečnosti.

Evropa má limitované možnosti, jak situaci řešit. NATO zůstává garantem bezpečnosti, s jeho podporou ale nelze zcela počítat, vzhledem k tomu, že hlavní slovo v něm mají USA, které vzhledem k navazujícím vztahům budou mít menší touhu pustit se do Ruska. Samotná vojenská konfrontace se nejeví jako příliš přijatelné řešení ani pro Evropu. Neúčinkují však ani metody použití tzv. „jemné síly“ mající podobu ekonomických a diplomatických partnerství. Evropa se je pokoušela budovat 20 let od ukončení studené války, bez významnějšího výsledku. Obchod EU s Ruskem má roční hodnotu více 330 miliard eur a EU do něj již investovala více než 7 bilionů dolarů. Přesto to Rusku nezabránilo započíst válku kvůli smlouvě o obchodu mezi EU a Ukrajinou. 

Co má tedy EU dělat? Podle Foreign Policy existuje východisko. Nespočívá rozhodně v prosazování změny režimu v Rusku. Zda bude Vladimír Putin u moci či ne, může rozhodnout jedině Rusko a nikdo jiný. Evropa však může investovat v transformaci ruské společnosti tím, že vybude přímější vztah s ruskými občany, kteří by rádi viděli svou zemi spravovanou odlišně. Mezi obyčejnými občany a vládnoucími třídami se vynořuje velká propast. Ruští občané si uvědomují hloubku korupce a systematickou nefunkčnost, která stravuje jejich zemi a je pro ně čím dál tím těžší věřit proklamacím vlády, že je tomu jinak.

Nespokojenost Rusů se směřováním země

Jelikož Putin má vysoké hodnocení v průzkumech veřejného mínění, na první pohled se zdá že Rusko je se svým prezidentem spokojené. To je však jen část pravdy. Rusové jsou sice spokojení se svým prezidentem, ale ne s tím, jakým směrem zemi vede. Podle nezávislé agentury Levada Center pouze 14 procent Rusů věří, že Putin zastupuje zájmy obyčejného člověka, zatímco 69 procent věří, že rozdíl mezi bohatými a chudými v Rusku se zvýšil, zatímco Putin byl u moci.. Zhruba 55 procent Rusů říká, že se spoléhá na sebe a vyhýbá se jakémukoliv kontaktu se státem a pouze 10 procent říká, že od úřadů dostanou to, co  potřebují

Rusové též nevěří všemu, co se doslechnou z médií. Navzdory růžovým obrázkům, zhruba 70 procent Rusů řeklo v průzkumu uspořádaného v lednu agenturou Levada Center, že nejtěžší časy se teď dějí nebo se budou dít v budoucnu. A asi 64 procent věří, že cesta k prosperitě leží v hlubší integraci se Západem – před Krymem to bylo 56 procent. To není žádným překvapením vzhledem k tomu, že podle vlastních průzkumů ruské vlády, reálné příjmy v roce 2016 klesly o 5,9 procenta – pro srovnání, v roce 2015 klesly o 3,2 procenta. Rusové můžou být sice rádi, že mají zpět Krym, ale uvědomí si, že toto jsou skutečné výnosy války, poukazuje Foreign Policy.

Protože žili v zemi, která neposkytovala stabilní cesty k prosperitě a bezpečnosti, Rusové se naučili v průběhu desetiletí obracet se ke svým domácím sítím přátel, kolegů a příbuzným, i ven, do zemí a kultur v zahraničí. Většinou do Evropy, která pro ně je vzorem jakési „individuální modernizace.“ V Evropě mohou se projevovat podle svého uvážení, usilovat o vzdělávání a zdravotní péči. Evropskou kulturu a média si Rusové osvojují a imitují nejenom individuálně, ale i ve svých městech a veřejných prostorách, navzdory tomu, že ruská vláda otevřeně odmítá „evropské hodnoty" a snaží se zabránit šíření západní expanze.

Nový evropský přístup

Přístup Evropy usilující o proměnu ruského chování má obvykle podobu tradiční „podmíněnosti" - tj., že Evropa nabídla obyčejným Rusům perspektivu bezvízového styku nebo snížení obchodních bariér za podmínky dobrého chování ruské vlády. Ale tento přístup je podle Foreign Policy dost zpátečnický: žádá po ruských občanech, aby ovlivnili rozhodnutí vlády, nad nimiž nemají kontrolu. Kdyby však tuto logiku obrátila, Evropa by získala mnohem lepší výsledky. Kdyby Evropa poskytla prostředky na větší mobilitu studentů, dala běžným Rusům bezvízový zisk, zmírnila celní podmínky pro malé a střední ruské podniky a poskytla by jim přístup k evropským finančním službám, dokázala by zvrátit balanci moci v Rusku.

Zatím z plodů evropského vzdělání, právní stability a finanční prosperity těží hlavně ruské elity. Běžní Rusové jsou vystavěny státní propagandě, vykreslující Evropu jako nepřítele. Pokud by však i oni poznali Evropu z vlastní zkušenosti, pro ruskou vládu by bylo mnohem obtížnější je přesvědčovat o zlovolnosti Evropy. Otevření neomezeného přístupu do Evropy obyčejným Rusům jim umožní zahrnout Evropu do svých životních plánů a do jejich světonázorů. Občané, jejichž profesní vyhlídky, finanční výhled, podnikatelské a dokonce i penzijní plány zahrnují Evropu, kteří vidí evropské univerzity, trhy, a dokonce i byrokracii jako jejich vlastní - to jsou občané, kteří budou vyžadovat ještě těsnější integraci a odolávat novým pokusům Kremlu zanést mezi Evropu a Rusko nepřátelství, vyjmenovává Foreign Policy, jaké jsou výhody přijmutí obyčejných Rusů do Evropy. 

Samozřejmě, dodává Foreign Policy, to neznamená ukončit tlak na Rusku kvůli Ukrajině a posilování evropské bezpečnosti. Ani to nemůže změnit ruskou politiku v blízké budoucnosti. Bylo by však bláhové si myslet, že existují ihned dostupná řešení dlouhodobých konfliktů. Evropský projekt vyžaduje boj a bojištěm je samotné Rusko. Jen zlepšením života Rusů se dá docílit evropského vítězství.