Rusko čeká ústup ze světové scény. Muselo by sáhnout k reformám, místo toho spoléhá na dezinformace, míní ekonom

Jak je na tom Rusko a pozice Vladimira Putina v ekonomické oblasti? Ačkoliv si mnozí komentátoři mysleli, že první schůzce amerického a ruského prezidenta v Hamburku bude dominovat ten ruský, rozhodně se tento předpoklad nevztahuje na hospodářskou oblast. Myslí si to alespoň Kenneth Rogoff, profesor Harvardské univerzity. 

Profesor připouští, že Rusko zatím nezasáhla hluboká finanční krize, ze které není úniku. Ekonomika se po dvou letech recese pomalu vzmáhá, budoucnost však tak slibná není, jak si ruské vedení myslí. Přitom ekonomická a politická nestabilita může vážně ohrozit strategické ambice Ruska. 

V roce 2002 se Putin objevil na bankovní konferenci v Moskvě společně s ekonomem Paulem Krugmanem. Ruská ekonomická krize z roku 1998 se zdála být vzdálenou minulostí. Ceny ropy přesahující 100 dolarů za barel naplnily vládní pokladnici. "Putin tak mohl hrdě kontrastovat přebytek ruského státního rozpočtu s velkými deficity způsobenými recesemi na západě," píše Rogoff.

Na jiném ekonomicky zaměřeném zasedání však nabídl akademický ekonom Sergej Guriev (který později musel opustit Rusko) odlišný pohled. Ruská ekonomika se prý nebude vyvíjet a diverzifikovat, pokud budou státní instituce, jako jsou například soudy, tak slabé. Ruská ekonomika prý spočívá na rozhodování jednoho muže. Sám Rogoff na stejném zasedání zdůraznil, že pokud dojde k prudkému poklesu cen energií, mohlo by to pro Rusko bez zásadních reforem skončit špatně. 

Dle profesora ekonomický pád skutečně a nevyhnutelně přišel, barel ropy tak poklesl ze 119 dolarů v roce 2012 na pouhých 27 v roce 2016. Letošní hodnota se pohybuje pod 50 dolary. To samozřejmě pro zemi, která je bytostně závislá na vývoz ropy a zemního plynu, je katastrofou. 

To, že Rusko neupadlo do obří krize, je podle profesora úctyhodné. Je to prý způsobeno zejména značným úsilím ze strany ruské centrální banky. Guvernérka banky Elvira Nabiullina dokonce dvakrát získala ocenění nejlepší centrální bankéř roku.

To však neznamená, že situace je zachráněná. Reálná mzda a spotřeba Rusů prudce klesly, stejně jako síla rublu vůči dolaru. Rus, který půjde do supermarketu s tisícem rublů v minulosti mohl přijít se dvěma plnými taškami nákupu. Teď přijde jen s jednou. Pokles výnosů Ruska v letech 2015 a 2016 byl navíc srovnatelný se Spojenými státy a jejich zkušeností z let 2008-2009, kdy je sužovala finanční krize. Mnoho firem zkrachovalo. 

Centrální banka Ruska přinutila menší banky, aby navýšily kapitál a splatily tzv. špatné půjčky. Tváří v tvář intenzívnímu lobbingu ze strany mocných oligarchů banka udržela úrokové sazby na míře, která postupně snížila 15procentní inflaci na úroveň 4 procent. 

"Samozřejmě, že západní sankce, zejména uvalené na některé banky, situaci zhoršily. Média však mají tendenci příliš zdůrazňovat tento aspekt ruských hospodářských problémů," dodává profesor. V západní demokracii by nicméně ekonomický kolaps, který pomalu zažívá Rusko, byl těžko zvládnutelný. A to zejména politicky, k moci by se okamžitě dostaly různé populistické skupiny. Naopak Putin se dokáže pevně držet moci a s největší pravděpodobností vyhraje i prezidentské volby v březnu 2018. 

Ruskem vlastněná státní média totiž dokáží obratně využít ekonomické slabosti k útoku na západ. Za neúspěchy vlády mohou západní sankce, což posiluje všeobecný negativní pohled na západ. Tento negativní pohled na druhé straně ospravedlňuje ruské mocenské zásahy. Ať už jde o Krym, intervenci v Sýrii nebo možné napadení volebního procesu v USA. Většina Rusů, neustále manipulovaná vzdělávacím systém Ruska a ruskými médii, se nejvíce obává právě Západu. 

Podle profesora jde o velmi škodlivou dezinformaci, která navíc nenabízí žádný recept, který by generoval reformu ruského hospodářství. A bez reformy je prý velmi obtížné zachovat optimismus. Rusko se potýká s pomalým růstem, s nelichotivým demografickým vývojem, slabými institucemi a s nesmírným selháním co do diverzifikace ekonomiky. Přitom Rusko nabízí spoustu enormně talentovaných a kreativních lidí, myslí si Rogoff.

Pokud bude svět i nadále směřovat k budoucnosti s nízkými emisemi uhlíku, Rusko bude čelit nevyhnutelné volbě: zahájit hospodářské a politické reformy nebo čelit pokračující marginalizaci ať už se západními sankcemi nebo bez nich. Žádná schůzka mezi americkými a ruskými prezidenty nemůže tuto skutečnost změnit.