Rusové tloustnou v otroctví? Historička tvrdě zaútočila na ruský režim

Doba destrukce, ale také svobody

První postsovětské desetiletí má zakořeněnou pověst „divokých devadesátek“, vlády mafie a oligarchů, doby chaosu a destrukce všech pilířů společnosti, uvádí historička. Připouští, že konec sovětského impéria skutečně učinil život v Rusku mimořádně obtížným, lidé byli vrženi do nejasné budoucnosti a museli si hledat nové strategie k přežití.

Docházelo k výbuchům násilí, dočasně bylo paralyzováno mnoho průmyslových odvětví a hodnotový systém si prošel krizí, poukazuje Prochorovová. Dodává, že o problematice se již napsalo mnoho, ale sama musí konstatovat, že navzdory ekonomickému kolapsu a politické nestabilitě se jednalo o nejšťastnější dobu v jejím životě.

„Pro většinu mojí generace zůstávají 90. léta územím svobody – svobody jednání, volby, přesvědčení a vyjadřování,“ píše kritička. Zdůrazňuje, že v ruské historii jde o bezprecedentní desetiletí, kdy společensky aktivní a kreativní lidé mohli dosáhnout svých cílů.

Prochorovová v roce 2007 realizovala výzkum pro časopis Ruský literární pozorovatel týkající se posledního roku existence SSSR. Snažila se odpovědět na otázku, zda byl v roce 1990 rozpad Sovětského svazu nevyhnutelný, nebo ho způsobilo „spiknutí shora“, případně „revoluce zdola“.

Detailní analýza transformačních procesů v mnoha společenských oblastech vedla historičku k závěru, že změny, které rozpoutala perestrojka, měly svůj základ hluboko ve společnosti, a tudíž byly nevyhnutelné. I nechvalně známý šestý článek ústavy garantující mocenský monopol komunistické straně by v roce 1990 zrušen pod tlakem veřejnosti, připomíná Prochorovová. Dodává, že pluralitní stát se rodil ve skocích a omezeních, jelikož se napříč zemí šířila epidemie etnických sporů a vznikaly suverénní republiky.

Raději živořit

Šlo o rok nových věcí, kdy se objevily první nezávislá média, knižní vydavatelství, soukromé umělecké galerie, soukromé banky, komoditní a akciové burzy, poukazuje kritička. Doplňuje, že se rozpadala Varšavská smlouva, sjednotilo se Německo, sovětští občané cestovali do zahraničí, ale zároveň se naprosto zhroutilo hospodářství, což způsobilo ohromný nedostatek.

„Po neúspěchu puče revanšistů v srpnu 1991 začaly akcelerovat modernizační procesy, jakoby všechna nahromaděná kreativní energie konečně vytryskla na svobodu,“ vzpomíná Prochorovová. Připomíná, že vznikla nová demokratická vláda a ačkoliv kritici mohou poukazovat, že nové společenské zřízení bylo slabé a krátkodobé, sama s takovým hodnocením nesouhlasí.

Naopak, posledních 17 let podle historičky „zpátečnické síly“ vytrvale a agresivně ničí ruské demokratické instituce, pošlapávají ústavu, dusí svobodu slova a trestají nezávislou vzdělanost a kulturu, byť zatím zcela neuspěly, tvrdí historička. Pokládá řečnickou otázku, proč by Ruskové neměli vytrvat a bránit mnoho uvedených úspěchů.

„Možná jsme plně neporozuměli podstatě naší nově nabyté svobody, která je velkou hodnotou sama o sobě, a nejde o minci, které se lze vzdát při vyjednávání s mocí o stabilitě a prosperitě,“ přemítá kritička. Soudí, že nejlepším poučení pro budoucnost nabízí dějiny.

Jako příklad historička uvádí situaci na počátku 18. století, kdy se kníže Savojský pokusil získat pod svou vládu Ženevu a další části frankofonního Švýcarska pod příslibem, že zajistí vyšší životní úroveň tamnímu obyvatelstvu. Dodává, že odpověď hrdých Švýcarů byla jasná: „Raději život v chudobě pod příkrovem svobody než tloustnout v otroctví“. Jakýkoliv další komentář je dle Prochorovové zbytečný.