Úspěch AfD v Německu nemusí být ojedinělý. Tlaku čelí politický systém v celé Evropě

Křesťanskodemokratická unie (CDU) ztratila více než polovinu své předchozí voličské podpory. Německý spolkový kancléř Friedrich Merz označil tento výsledek za nejtěžší volební porážku své strany za celá desetiletí. Současně zdůraznil, že výsledek zasáhl konzervativce v samotných základech a bude mít hluboké důsledky přesahující hranice jednoho spolkového státu.

AfD je již nyní největší opoziční stranou ve spolkovém sněmu v Berlíně, což ztěžuje narativ, že se jedná pouze o specifický fenomén bývalého východního Německa. Narůstající voličská síla krajní pravice zároveň vystavuje tlaku takzvaný firewall, tedy dohodu tradičních stran o odmítání vládní spolupráce s ultra-nacionálními formacemi. Rostoucí maturitní čísla v parlamentu staví stávající politické bloky před výzvu, jak dlouho je udržování této bariéry udržitelné.

Podobnému tlaku čelí podle CNN politický systém v celé Evropě. V Evropském parlamentu drží tři národně-konzervativní a krajně pravicové frakce dohromady 196 křesel, což z nich činí druhou největší sílu podle počtu poslanců. Přestože tyto strany nehlasují vždy jednotně, výrazně ovlivňují celoevropskou debatu v otázkách migrace, vojenské pomoci Ukrajině či klimatické politiky.

Na národní úrovni se strany s krajně pravicovými prvky podílejí na vládnutí v několika evropských zemích, například v Itálii, Finsku, Chorvatsku, na Slovensku či ve Švédsku. V dalších státech pak určují témata veřejné diskuse z pozice silných opozičních subjektů. Dubnové volby v Maďarsku naopak ukázaly odlišný vývoj, když centristické hnutí Tisza porazilo dlouho vládnoucí stranu Fidesz a ukončilo její šestnáctileté působení u moci.

Vzestup evropské krajní pravice doprovází také zvýšený zájem ze strany zahraničních aktérů a politických proudů ze Spojených států. Představitelé AfD otevřeně deklarují snahu o navázání dobrou úroveň vztahů s Washingtonem i Moskvou. Odborníci i politici však upozorňují, že hlavní příčiny růstu podpory těchto stran zůstávají domácí a souvisí s nespokojeností obyvatelstva ohledně migrace, stagnace mezd či deindustrializace.