Úspěch AfD se stal vzorem pro další krajně pravicová hnutí po celé Evropě

Tradiční přístup k získávání voličů dosud představovaly strategie italské premiérky Giorgie Meloniové nebo francouzské političky Marine Le Penové. Meloniová posunula svou politiku směrem k hlavnímu proudu, zejména v otázkách Evropské unie a Severoatlantické aliance. Le Penová se pro změnu po léta snažila zbavit svou stranu extremistické nálepky a distancovala se od volání po opuštění evropských struktur. Německá AfD se však vydala zcela opačným směrem a zintenzivnila svou protipřistěhovaleckou i proruskou rétoriku.

Úspěch německé strany vyvolal nadšené reakce u řady radikálních politiků a aktivistů po celém světě. Bývalý americký prezident Donald Trump ocenil výsledek na své sociální síti s tím, že voliči mají dost přísných imigračních pravidel. Italský generál Roberto Vannacci prohlásil, že při podpoře poloviny obyvatelstva ztrácejí obvinění z extremismu smysl. Vůdce portugalského ultranacionalistického hnutí Reconquista Afonso Gonçalves označil tuto politiku za jediný způsob, jak zachránit evropské země.

Naopak představitelé francouzského Národního sdružení reagovali na vítězství AfD spíše odtažitě až kriticky. Poslanec Jean-Philippe Tanguy vyjádřil šok nad tím, že lidé hlasují pro politiky zlehčující nacistickou minulost Německa. Sama Marine Le Penová i italská premiérka Giorgia Meloniová se k výsledkům voleb v Sasku-Anhaltsku veřejně nevyjádřily. Rozkol mezi jednotlivými proudy evropské krajní pravice trvá již delší dobu a projevil se i před evropskými volbami.

Klíčovým aktérem úspěchu v Sasku-Anhaltsku se stal místní lídr AfD Ulrich Siegmund. Ten se dostal do povědomí veřejnosti účastí na schůzce v Postupimi, kde se diskutovaly plány na hromadné deportace migrantů. Strana otevřeně prosazuje koncept takzvané remigrace, tedy finanční i nefinanční pobídky k odchodu zdokumentovaných přistěhovalců ze země. Představitelé formace se navíc účastní mezinárodních setkání s dalšími evropskými i americkými zastánci tvrdé imigrační politiky.

Trend zakládání ještě radikálnějších stran se projevuje i v dalších evropských státech. V Portugalsku zvažuje založení nové politické formace hnutí Reconquista, které chce konkurovat dosavadní krajně pravicové straně Chega. Ve Francii staví svou politiku na ostré rétorice a vizuální kampani europoslankyně Sarah Knafoová. Pokusy o překonání tradičních populistů zprava se již dříve projevily v kampani Érica Zemmoura.

Otázkou podle webu Politico zůstává, zda je radikální přístup AfD dlouhodobě udržitelný mimo její východoněmecké bašty. Ostrá rétorika sice mobilizuje nejradikálnější část voličů, avšak umírněnější občany spíše odrazuje. Tradiční německé strany nadále odmítají s AfD vstupovat do koalic a vytvářejí kolem ní takzvaný ochranný val. V Sasku-Anhaltsku scházejí straně ke složení vlády tři mandáty a na celostátní úrovni je možnost jejího vládnutí zatím velmi vzdálená.

Po případném převzetí moci navíc populistické programy často narážejí na ekonomickou a institucionální realitu. V Maďarsku skončila dlouholetá vláda Viktora Orbána porážkou ve volbách poté, co nedokázal splnit řadu svých slibů. Politolog Jérôme Jamin upozorňuje, že současnou vlnu radikalismu výrazně podněcuje i mezinárodní politické prostředí v USA. Přístup americké administrativy bez ohledu na právní a ústavní omezení tak inspiruje evropské aktivisty k ještě ostřejší politické rétorice.