Druhý zázrak Jana Pavla II. stvrzen, svatořečení se blíží

Komise sedmi lékařů na žádost kongregace pro otázky svatořečení, jež je jedním z oddělení Papežské kurie, uznala druhý zázrak Jana Pavla II. již v dubnu. Šlo o nevysvětlitelné uzdravení ženy, které bylo zaznamenáno večer téhož dne, kdy byl bývalý pontifik prohlášen blahoslaveným. O případu ale Vatikán nevydal bližší podrobnosti.

Jan Pavel II. byl hlavou katolické církve v letech 1978 až 2005. Uznání církve se dočkal už relativně velmi krátce po své smrti - blahořečen byl na podzim 2011.

Také prohlášení za blahoslaveného vyžaduje doložený zázrak. Ten před lety oznámila Francouzka Marie Simonová-Pierrová. Tvrdila, že dva měsíce po skonu papeže se zázračně uzdravila z Parkinsonovy nemoci, jíž trpěl i papež, když se k němu modlila. Lékaři její uzdravení potvrdili.

Kanonizace (svatořečení) v katolické církvi znamená prohlášení za svatého. V současném kanonickém právu je kanonizace posledním papežským úkonem, kterým je služebník Boží, zařazený před tím mezi blahoslavené, vepsán do seznamu svatých. Beatifikací je služebník Boží prohlášen za blahoslaveného. V dějinách Církve se podoba kanonizace proměňovala a vyvíjela. Dnes je kanonizační řízení právním procesem, který se řídí závaznými předpisy, přičemž tato náročná procedura trvá obvykle několik let.

Základním předpokladem pro zahájení procesu je pověst svatosti, tedy mínění, že zemřelá osoba žila svatým životem, nebo zemřela mučednickou smrtí. Kanonizační řízení nemůže být zahájeno dříve než pět let po smrti dané osoby a nemělo by být zahájeno později než za 30 let, pokud k tomu ovšem nejsou spravedlivé důvody. (Papež však muže udělit vyjímku, jako tomu bylo u Jana Pavla II.) Iniciátorem řízení je navrhovatel a může jím být fyzická i právnická osoba, která podněcuje zahájení řízení o heroických ctnostech, nebo mučednictví zemřelé osoby.