Nemáme zdroje, postupujeme po metrech. Okupanti protiofenzívu nečekali, říká britský voják bojující za Ukrajinu

Pro americký zpravodajský server CNN popsal, jak intenzivní boje zde probíhají. „Jsme terčem mnoha ostřelování. Bojovali jsme velice tvrdě a podařilo se nám obsadit všechny ruské pozice, které jsme obsadit měli,“ nastínil osmačtyřicetiletý Ayers. Hned na druhý den ho zasáhlo do levé nohy několik střepin. Ostřelování zranilo další čtyři spolubojovníky z jeho jednotky.

Dle jeho slov se ukrajinským jednotkám daří postupovat i přes časté ztráty. „Postupujeme pomalu, ale jistě. Nebude to rychlé. Je to těžký, pomalý boj. Metr za metrem, pozici za pozicí. Nemáme zdroje na masivní blitzkrieg s velkým množstvím dělostřelectva a obrněných jednotek. Takže na to jdeme co nejvíce chytře. Snažíme se postupovat za cenu co nejmenších obětí,“ řekl Brit.

Zatím Ukrajinci oznámili osvobození několika menších osad v Chersonské oblasti. Experti z britských tajných služeb vysvětlili, že se podařilo naplnit stupeň taktického překvapení. Původně okupanti totiž nečekali, že nějaké protiofenzívě vůbec budou čelit. Únorový „blitzkrieg“ měl Rusům zajistit rychlé obsazení Kyjeva a kompletní kapitulaci Ukrajiny, s následným dosazením loutkové vlády.

Ayers, který je původem z Londýna, bojuje po boku bývalého amerického mariňáka Michaela Zafer Ronina. Ten byl minulý týden při protiofenzívě rovněž zraněn. Místo nohy, jako v případě jeho britského kolegy Ayerse, ho střepiny zasáhly do hlavy, břicha a ruky. Dvojice se původně seznámila při boji po boku kurdských milicí v Sýrii. Nyní se léčí v nemocnicích v Oděse, která leží na jižním pobřeží Černého moře, poblíž něhož probíhají rovněž těžké boje.

Ronin je od Ayerse podstatně mladší, i přesto jsou z však nich přátelé. „Morálka ukrajinských vojáků na frontové linii je pořád docela vysoká. Alespoň v kontrastu s ruskými silami, které se zdají být trochu neprofesionální a neorganizované,“ myslí si čtyřiatřicetiletý rodák z Kansasu.

pic.twitter.com/Km00wrXKjN

Oba muži se připojili k ukrajinským silám původně jako dobrovolníci. Později podepsali tříletý kontrakt. Nyní jsou z nich placení vojáci ukrajinských ozbrojených sil. „Připojil jsem se k obráncům, protože mě inspiroval duch ukrajinského lidu. Z mé strany to byla volba mezi dobrem a zlem. Šlo o nevyprovokovaný útok na suverénní zemi. K žádnému ruskému vojákovi nechovám jakékoli sympatie,“ vysvětlil své rozhodnutí Brit.

Největší výzvou pro ně na bojišti je přečíslení, kterému čelí ze strany okupačních vojsk. „Jednotky na přední linii jsou dobře vybavené krátkými zbraněmi a mají dostatek nábojů. Chybí jim však těžší zbraně, jako například děla nebo tanky,“ dodal Ayers. Zbraně z USA či NATO, jako například raketomety HIMARS nebo protitankové systémy Javelin ukázaly i přes své omezené počty na bojišti svou velkou sílu. „Stejně to ale nestačí na vyrovnání palebné síly protivníka. Neustále nás tlačí svým dělostřelectvem,“ pokračoval bývalý britský voják.

Vysvětlil také, že právě dělostřelectvo ruských ozbrojených sil je pro obránce nejtvrdším oříškem. „Dělají nám to o mnoho těžší. Navíc pancíře, které mají, jsou daleko lepší. Naše údery jsou daleko více chirurgické, ale také omezené,“ řekl Ayers.

„Ofenzíva byla podle ukrajinských úřadů záměrně vysoce metodickou operací, která měla za úkol oslabit ruské síly a jejich logistiku. Ukrajinci tento způsob upřednostnili před okamžitým ziskem velkých území,“ vysvětlil minulý víkend Institute for the Study of War (ISW).

Ayersovi se díky jeho bílému plnovousu mezi jeho ukrajinskými spolubojovníky přezdívá „dědeček“. Přesto si však dokázal i u mladších z nich vybudovat důvěru. „Jakmile člověka vidí v bitvě a vidí, že s nimi zůstává, tak poznají, že jde o schopného vojáka a má od nich respekt velmi brzy,“ přiblížil Ayers.

Po návratu do bojů se cítí, jako by mu boje vrátily smysl života. „Doma v Británii jsem nic. Jsem pouhý stařec, který si někde pronajme pokoj. Tady jsem ale voják bojující za něco dobrého. Můj syn je na mě pyšný,“ doplnil Brit. Oba zranění vojáci se nyní chtějí vrátit do bezpečí jejich domovů. Po rekonvalescenci se ale oba co nejdříve vrátí do boje. „Jakmile se celý uzdravím, tak se vrátím. Zřejmě tak za tři až čtyři týdny,“ uvedl Američan Ronin. Jeho kolega Ayers ho doplnil, že se vrátí zpět, protože je voják.